Pláže, dluhy, hranice, hledání nového světa (Ministerstvo Obřany)

Pluto není jen trpasličí planeta, je to debutové album tria Ministerstvo Obřany, odkazující na poetiku stejnojmenné brněnské čtvrti, která má nádech ospalého venkova na periferii, ale v jejich podání se posouvá až na samotný okraj Sluneční soustavy. Hudebně nahrávka stojí na průsečíku rapu, noisu a industriálního storytellingu. Slide kytara, temné dronové vrstvy analogových syntezátorů a elektronické beaty vytvářejí hutné podhoubí pro vokál oscilující mezi rapem a mluveným slovem, někdy vzpínající se až k dramatickým výkřikům.

Projekt tvoří básník Ondřej Hrabal, kytarista Zdeněk Butula a beatmaker Jan Kuchár. Společně rozvíjejí příběh miliardáře Nimroda prostřednictvím sedmi skladeb a tří skitů, výpravy do krajiny absurdních ambicí, pokřiveného pokroku a kolonizačních snů. Úvodní skit s hlasem Václava Zimmermana je propracovaný literárně i zvukově a reflektuje současnou posedlost miliardářů zakládat vesmírné programy a kolonizovat nové prostory, kombinujíce napětí, humor a lehce ironický nádech.

Sci-fi mytologie se mísí s tanečně laděnými beaty a lyrickými obrazy, například v tracku OSM: „Tanec nad rámec prostoru / Jak rave v Matrixu v Sionu.“ Pluto Life nabízí pomalejší beat, snové vyznění a kytarové plochy, které vytvářejí pocit úniku a zároveň rezonují s introspektivními momenty. Energie graduje v nabasované skladbě Oheň, kde zefektovaná kytara řeže do hloubky a text opakuje mytologické motivy, oheň v žilách a touhu stát se bohem. V písni Druzí se objevuje motiv hledání nového světa, ale zároveň kritika sociálních struktur: písčité pláže, dluhy, hranice, ploty a stěny připomínají, že i čistokrevný sci-fi rap je zakořeněný v současnosti.

Závěrečné outro Znovu rozostřuje snahy o kolonizaci i rozšíření života.

Posluchač vnímá reflexi pomíjivosti, lidské toxičnosti a nevyhnutelnosti sebezamyšlení, Nimrod sedí u ohně a uvědomuje si, že lidské snažení je vždy podmíněné a konečné. Skit zároveň akcentuje dystopický charakter nahrávky a přináší pocit, že celý vesmír je zároveň hřištěm a laboratoří pro lidské ambice a slabosti.

Ne všechny rýmy jsou přímo metaforické, některé texty zůstávají přímočaré, ale síla desky tkví v odvaze a soudržném konceptu, který navazuje na devadesátkový americký underground a na české alternativně rapové scéně nemá mnoho obdob, snad Mutanty hledající východisko nebo dřívější Schwarzprior. Pluto možná nenajde tolik fanoušků mezi klasickými posluchači rapu, ale pro otevřené uši a milovníky industriální elektroniky nebo konceptů je to jasné must listen.