Pomíjivost odrazu v brýlích (Načeva & Lavash)

Na skle brýlí se rýsují dva prolínající se obrazy. Naše oko a reflexe světa kolem něj. Zpoza brýlí nejsme schopni tuto koláž vidět. A přesto v ní, či za ní, žije každý z nás. Všichni nosíme brýle. Brýle jazyka. A album Milostný slabiky je jako sklo těchto brýlí, na kterém se rýsují dva světy.

Pokud byla dlouhodobá spolupráce Moniky Načevy s Jáchymem Topolem prodchnutá spíše ponurou introspekcí, básně Sylvie Fischerové stojí na pomezí vnitřního a vnějšího světa. Na tomto pomezí se střetáváme skrze jazyk s námi samotnými i vším kolem. Tomuto pocitu nahrává i komplexní a citlivá interpretace. Komplexní natolik, že se vyrovnává i dnes už trochu vousaté Fontanele. S tím rozdílem, že slabiky se takřka absolutně odklánějí od Moničiny postupné elektronické transformace.

K tomu jí pomáhá zručný kytarista Justin Lavash, jenž tak střídá dlouholetého kytarového gurua Michala Pavlíčka. A jelikož je Justin kytarový samorost, jeho hra zní podle toho. Dřevní a osobitý zvuk jeho fingerstylu je instrumentálně na vysoké úrovni a stejně nikdy netrpí přezdobeností. Vokál nikdy nepřekrývá a je cítit bluesově podkreslujícím charismatem. Kytara příležitostně mohutní přes efekty, chvíli zvoní bottleneckem a občas se i rozjasní. Během každé písně si Lavash stihne osahat snad celý hmatník. Někdy by člověk řekl, že i dva.

A to je z nástrojového doprovodu v podstatě vše. Zaskočeni? Po elektronické desce s Wrightem taková kytarovka? Jenže tohle není obyčejné písničkaření. Ačkoli v tomhle odvětví za poslední léta vyrostla jména osvěžující scénu, často dodržují jakýsi „kvalitativní“ standard. Slabiky na to jdou jinak. Melodie jsou sice dost živé a konkrétní (na což jsme si u Načevy už tak nějak odvykli), pořád ale nabízí dost zastřenosti a neurčitosti. A přitom si zachovávají spoustu „načevovské“ suverénnosti.

Trochu paradoxně působí nejsilněji místa, kde tahle osobitost ustupuje klidnějším a melodickým chvílím. Tam Monika citlivě vystihuje poetičnost veršů, doslova je rozezpívává. V porovnání s nimi působí nezřídka nastupující ráznost trochu jako klišé a snadno se oposlouchá. Naštěstí to neplatí vždy, písni Přes mříže naopak sluší. Nicméně některé recitační přechody by mohly být vynechány s tím, že méně je někdy opravdu více. Na druhou stranu tahle hra s vokálem k Monice prostě patří a skladby ozvláštňuje, byť se to občas může zdát jako laciná metoda.

Milostný slabiky je album plné vířící kytary a melodií pohybujících se na stejné hranici jako interpretované texty. Chvíli vnitřně křehké, chvíli neznámé a tajemné. Monika Načeva zhudebňuje poezii snad už od nepaměti a pořád se nezdráhá překvapovat. A aby vám elektronika nechyběla, k desce dostanete pořádný nášup remixů, o něž se postarali Steevie Weenie, Subject Lost, Jan Burian ml. a další.