Pop Messe 2025: To nejlepší

Ochozy brněnského Velodromu nejsou průchozí po celém obvodu, což je velká škoda, na druhou stranu bezpečnostní hlediska jsou pochopitelná. Vyšplhat se dá na příkrou horní část dráhy, tam si ovšem nepoložíte nápoj a nesmíte mít kluzké kamaše. Pak se nabízí tribuna, která umožňuje jak příležitost k vyklidnění, tak i odstup od jmen, která chcete slyšet jen z dálky. O těch řeč níže spíš nebude, tohle jsme tam viděli, tohle jsme tam žili radostně (rozsáhlejší reportáž najdete tady). Už vyhlížíme další Pop Messe!

KATEŘINA CUMIN (FULL MOON, LETECTVÍ + KOSMONAUTIKA)

Z Orbital zůstane rychle blednoucí vzpomínka, zásobárna ženských vokálů v mašinkách nepomůže, příliš odhadnutelné. Což se nedá říct o Róisín Murphy. Ani nevím, kolikátý její koncert jsem viděla za poslední dvě dekády, ale vím jistě, že plačky nad Molokem už zůstanou tam, kde mají zůstat. Pokaždé jiná, pokaždé jinak pracující jak s vizuálem, resp. kostýmní výbavou, tak hudebním vyzněním. Její funky-kraut-disco se pořád vyvíjí, desetiminutové techno-tranceové finále, při kterém nabídla ve velkém detailu přes celé projekční plátno i detailní průzkum krčních mandlí, podtrhnulo její příjemně šklebivou, nejednoznačnou poetiku stírající, co je krásné a co ne. Mimoškolní aktivity: výlet na letiště Medlánky, naprostá topka.

TOMÁŠ GAJDIČIAR (FULL MOON)

Xces vytiahli doom a tmu v čase, keď väčšina trsala na techno – vážne nečakané a vážne dobré. Submotion Orchestra boli jediní, pri ktorých som zostal do konca setu – a to hovorí všetko. 15 15 som predtým nepoznal, ale polynézský mix všetkého možného mi sadol. Tonfa ma prinútili priznať si, že aj rap ma môže baviť – perfektné basy. Quade s husľami a melanchóliou à la Banshees of Inisherin. Nakoniec celkom dobre.

KRISTINA KRATOCHVILOVÁ (DENÍK N)

Miluju hodně festivalů, Pop Messe ale tak nějak jinak. Víc. Možná je to brněnskou krví a hrdostí na to, že se v mý rodný dolině koná tak dramaturgicky zajímavý festival, který mám už pátý rok v kalendáři na další léto dřív, než oznámí první jméno. Možná je to mým obdivem a respektem k týmu, který ani při nepřijetí jednoho z headlinerů pár hodin před show nehodí flintu do žita a podaří se jim v nesmyslně krátkém čase dostat do letadla víc než adekvátní náhradu, kterou plni stresu, který na sobě pořádně nedají znát, vyzvedávají z letiště jen dvacet minut před show. Možná je to tím, že i když jsem na první dobrou měla dojem, že programově byl předchozí ročník bohatší, ve skutečnosti to tak nebylo, nezažila jsem hluché místo v programu a odjela jsem s řadou nových oblíbených artists. Možná je to jedinou benzínkou, kterou znám, na který se po skončení festivalu čekají fronty, protože paní za pultem obsluhuje jednoho po druhém přes výsuvný šuplík a hodinová fronta se tak stává přátelským místem rekapitulace uplynulého dne. A možná je to fakt skvělou partou lidí, která se na místě protočí. Nebo tím, že bych mohla listovat dalších sto důvodů, proč tenhle festival z plnýho srdce miluju. Těšímesse na příští Pop Messe.

DAVO KRSTIČ (FULL MOON)

Papírově bylo pro mě hlavni hvězdou letošního Pop Messe elektronické duo Orbital. Bratři Hartnollové nezklamali, ale pokud jste už nějaký jejich set zažili, nemělo vás co překvapit - možná tak absence letitých koncertních tutovek The Box nebo Are We Here ve prospěch ukázek z posledního alba Optical Delusion. Překvapením a objevem se tak pro mě stali londýnští Real Lies, kteří stejně jako Orbital vzývají ducha rave music. Hudební tisk je charakterizuje jako mix New Order a The Streets, já bych k tomu přidal ještě EMF a víte, na čem jste. Při závěrečné Towards Horses skákal a tančil celý velodrom. Čas je placatý kruh a devadesátky jsou nové osmdesátky.

ZDENĚK NĚMEC (FLÉDA)

Brněnská nejen popová přehlídka zase přilákala velké množství přespolních, a to je pro mě známkou dobré dramaturgie. Měl jsem tak možnost potkat kvanta domorodců, ale taky hromadu Pražáků a jiných "přivandrovalců". Poprvé jsem letos nakoukl na Pop Talks stage, kde byli k vidění třeba Miloš Hroch se svou shoegazeovou knihou nebo Karel Veselý s Lubomírem Dítětem a podcastem Rapspot. Hudebně mi nejvíc utkvěl Danny L Harle, Frost Children (DJ set i Live) a Baxter Dury. Areál je navíc hezky členitý a je vidět, že se s ním pořadatelé snaží pracovat. A na to já slyším.

MARIE ŠTEFKOVÁ (FULL MOON)

Róisín Murphy. Jakkoli preferuju spíše předchozí tvorbu z dob Moloko, tak na pódiu byla se svým sólovým projektem naprosto neodolatelná. Moc mě bavili mmnk a Čáry života, nejen hudbou, ale i nenuceným humorem. A jakožto naprostý neznalec rapu jsem ocenila Namesbliss a Smack One & P Money, kteří mi ukázali, že i tento žánr mě může bavit. Čestné uznání patří Quade, které si určitě ráda pustím i v klídku domova. Post-cokoliv je prostě moje.

VOJTĚCH TKÁČ (REFRESHER)

Baví mě, že Pop Messe funguje jako několik festivalů v jednom, ale přitom všechno drží pohromadě. Dvě velké venkovní stage, skrytý klub v útrobách velodromu, ale i zadní prostor pro rave, který působí jako ta nejlepší secret party ve městě. Místo, kde nechceš chybět. Podle očekávání jsem si hodně užil Real Lies, největším překvapením pro mě byl londýnský raper namesbliss. Shout-out si zaslouží organizátoři i za to, jak bleskově dokázali sehnat a přivést Ghettse jako náhradu za Jme. Nic se nemění na tom, že má Brno po všech stránkách lepší hudební festival než Praha.

VÁCLAV VALTR (FULL MOON)

nabušený polynéský dancehall 15 15

éterický subbasový jazz Submotion Orchestra

vybírání gastronomických lahůdek podle vůně

Zemské vinařství a jeho božská vína

old school jungle rave of 4AM KRU jako pohlazení po duši v záplavě generického techna

MC Gey s kapelou a jeho humor

JAKUB VESELÝ (FULL MOON)

Napriek slabému nadchnutiu pre hudbu londýnskych Real Lies mi počas štvrtkového výstupu dokázali zahrať na vlnu sentimentality a ničoho neľutujem. Motto „Bliss to be alive“, zhmotnené sprievodnými tanečníkmi pulzujúcich v beatovej sľučke a klávesových melódií, sa mi vytesalo do súkromného repertoáru, na ktorý sa už nedokážem pozerať tak ako pred festivalom. Výstredný dj set českých Kewua a Viktora Velveta očaril rovnakým princípom, a to vďaka Kiki Dancers a chytľavého mixu reggaetonu a funky tónov. Na Frost Children som prišiel so zresetovaným nastavením a úprimne som sa tešil na prostú gradáciu výbušného gabberu a tempa breakcore. Na popovom trhu nejde iba o hudbu, ale o celú šou, a vystúpenie Róisín Murphy sa pridáva do mojej sekcie hudby so spomienkou.