Istota so štipkou výstrednosti (Pop Messe 2025)

Letošní ročník brněnského Pop Messe opět sliboval mix kytar, taneční hudby, tuzemských stálic, velkých zahraničních hvězd i jmen trochu obskurnějších. Vedle lákadel jako Róisín Murphy, Jme nebo Orbital poutala i česká jména jako Smack, Načeva, Tolstoys nebo Ventolin. Zároveň Pop Messe tradičně nabízí i alternativnější projekty a řadu DJ setů. Láká nejen zajímavou hudbou, ale i kvalitní gastronomií, neotřelým místem a příjemným formátem ideálním pro odpůrce velkých davů.

VAŠEK: Pop Messe se koná v Brně popáté, nepočítáme-li pandemický online event, a tak je s čím srovnávat. Pro mě to byl čtvrtý ročník, prostě taková letní stálice.

JAKUB: Zmenu prostredia z okolí Boby Centra a priľahlého futbalového ihriska na Velodrom som premostil až toto leto. Architektúru kapitalistických deväťdesiatok, vtesnanú do vizuálu kobercov evokujúcich poťahy v hromadnej doprave, jazdecký štadión s istotou prevýšil. Pop Messe si osvojilo kulisy stávajúcich objektov, pričom zachovalému architektonickému kúsku ostala priznaná zakonzervovaná podoba. Hlavný okruh lemovali prístupné tribúny a v strede vyčnievala pristavaná veža, ktorej matné okná osvetlovala červená farba. Aký máš pocit z výmeny prostredia?

VAŠEK: Loňský přesun rozhodně prospěl. Celkové rozvržení zůstalo stejné a prostor byl inovován jen minimálně, což byla škoda. Za prvé se opět opakovaly problémy s průslechy - v tišších pasážích mnoha kapel bylo slyšet zvučení bicích z vedlejší stage, což mi přijde jako elementární záležitost, ale oproti loňsku nenastalo žádné opravdu výrazné rušení. Druhá věc je, že je areál poněkud nevyužitý. Na jednom konci se nacházela umělecká instalace, která působila jako pěst na oko, bez návaznosti na kontext. Druhý rok na Velodromu by se už dala čekat intenzivnější spolupráce s místními umělci - míst, kam by se daly artefakty umístit, je tu přehršel a v Brně i jinde by se našlo mnoho takových, kteří by se toho zhostili s vervou. Místo instalací na šikmých plochách, závěsných objektů, soch nebo kreativní práce s prostorem jsme se dočkali jen pár lepenkových soch umístěných jako by na hanbě a červených fáborků při vstupu na Brno stage.

JAKUB: Kreatívnemu vyžitiu dával možnosť odľahlý priestor so stenou zlepenou z dosiek, ktorej drevenú štruktúru v priebehu troch dní zaplnila dávka graffitov. Začiatok druhého milénia pripomenula aj prítomnosť skejťákov, pričom vedľa zobrazenia nasprejovaného draka čneli viaceré DIY prekážky s navoskovanými hranami. Označenie oblasti ako contest nasvedčovalo postrannému programu, no komorná nálada malej partie a absencia publika opisovala iba interné porovnávanie skúseností. Občasný dážď tomu tiež nehral do kariet, skateboard môže zmoknúť iba raz.

Pouličná časť takmer spĺňala potenciál odpočinkovej zóny, no zvuk z jednotlivých stageov sa stále miesil. Program začínajúci až v podvečer a množstvo mien na timeline kladú otázku, či je vôbec tichá zóna nutná. Popový trh predával muziku z každého kúta a čas nekompromisne plynul.

HLAVNE HUDBA

VAŠEK: Jedním z největších lákadel, byť ne tak křiklavě, byla britská kapela Submotion Orchestra, která rozhodně nezklamala - hypnotický mix éterických vokálů, jazzová dravost a naprosto nekompromisní basová linka zděděná po dubstepové scéně, včetně intenzity, to vše zaručilo luxusní zážitek omezený jen časovou dotací. Křídlovku Simona Beddoeho s reverbem a echem bych dokázal poslouchat mnohem déle.

JAKUB: Je pravidlom, že Pop Messe každý rok prináša kvantum kvalitných mien z britskej scény, ktoré zaručujú skvelú šou, ale tentoraz bolo povinnosťou navštíviť newyorské duo Frost Children. Roztomilý hyperpop sa trieštil pod ťažkou váhou industriálneho techna a breakcoreu, pričom emo pasáže nepredpisovali liek na zlomené srdce, ale dávali priestor na nádych. Nebeskú symboliku sprostredkovali siluety súrodencov Lulu a Angel Frostových . Počas setu posúvali do publika stožiare so zlatou vlajkou a dynamika v donedávna pustej hale Fléda stagei bola hmatateľná od publika k stropu.

VAŠEK: Co největší překvapení festivalu?

JAKUB: Klamal by som, keby som nezmienil londýnskych Real Lies. Kombinácia kláves, syntetizátoru hrajúceho arpeggio a pulzujúcich basových tónov zohraných s bicím automatom je prežitá. Elektronické žánre, sľubujúce euforický zážitok, kvôli presýtenému trhu s dodávkou pocitov meškajú. Koniec dažďa predsa len privolal množstvo ľudí ku vonkajšiemu pódiu, ktorých vítal plagát s nápisom: „Bliss to be alive.“ Banner oslavujúci život obklopovali sprievodný tanečníci s nákazlivými excentrickými pohybmi, a keď výstup vylepšili tancom s kyticami ruží, ktoré hodili medzi ľudí, sentimentálnej vlne skladby Dream On sa málokto ubránil.

O špičkové vystúpenie sa postarali aj domáci Kewu a Viktor Velvet, ktorým dj set spestrila performance Kiki Dancers. Nespútaná vášeň rozhorúčila námestíčko Brno stageu a napriek ponurému počasiu predpovedali tropickú vlnu mixom reggaetonu a funky skladieb. Česká queer scéna si získala mnohé tváre z publika súčasne hrajúceho rappera namesbliss. Čo prekvapilo teba?

VAŠEK: Za mě jednoznačně 15 15! Směs r’n’b, dancehallových rytmů a polynéské tradice mě dostala od první vteřiny a ani na chvíli nepustila. Nejen výborná rytmika a práce s textem, ale především ohromná barvitost projevu a neutuchající energie. Oba MC’s, Tsi Min a Ennio, měli perfektní flow a ostrý analogový doprovod tomu dodával patřičnou šťávu. A když začala zpívat Julia, tak mi spadla brada. Ze syrového a nádherného zpěvu, který evokoval Lauryn Hill, jsem měl husí kůži.

Nezapomenutelní byli 4AM KRU, kteří naservírovali skutečně neúprosný jungle old school. Nejdříve jsem byl trochu rozpolcen, že se kryjí s Orbital, ale jejich set a vizuál mi nikterak neučaroval a spokojeně jsem z nich utekl právě na 4AM KRU. Ti mají na živou show jednoduchý recept - elektronické bicí a mixák a za tím dva týpci, co nonstop skáčou do vzduchu, užívají si na max a bez mikrofonů pořvávají na diváky, ať si užívají s nimi. I hudba je jednoduchého střihu a sází na junglové postupy osvědčené už v devadesátkách, ale na rozdíl od všudypřítomného techna mě tyhle zlomené beaty nepřestávají bavit. Ostatně se stačilo podívat kolem sebe - plný dancefloor lidí, co se smějí od ucha k uchu a tančí jako šílení.

VYBER SI

Českou scénu jsem monitoroval též, ale tam přišla ke slovu moje přílišná kritičnost a vybíravost. Zatímco Anki zřejmě neměl den a set byl “jen” utahaný a bez energie, Ventolin mi opět dokázal, že spojení jednoduchého techna a nadsázky je zábavné pouze, když na tuhle hru přistoupíte. Pokud ne, zůstane hudba samotná a ta tolik nezaujme, i když zástupy nadšených diváků hovoří o tom, že to leckomu funguje. Čáry života jsou pak jedna z kapel evokující nudnou českou pop music let nultých, nesnesitelně protahované vokály do nezajímavých riffů měly vyjít z módy už dávno. Zato Amelie Siba předvedla skvělý set plný temnoty. V zakouřeném prostoru scény Kabinetu Múz dávala k dobru razantní a drsné beaty, do kterých se zjevovala v oblacích kouře a procítěného zpěvu. Ve srovnání s jejími vystoupeními před pár lety nastal hudebně i performačně velký posun. Materiál z letošního alba zazněl v plné síle a dřívější éterický synth pop lehce ustoupil zkresleným kytarám a větší údernosti, která jí rozhodně sluší.

JAKUB: Dj setov sa viem rýchlo presýtiť, a preto som namiesto Ventolina volil Čáry života. Po výstupe Kewua a Viktora Velveta nezdieľali všetci návštevníci energiu podávanú kapelou a pravdepodobne šli hľadať trópy inde, šepot textov v publiku nasvedčoval prítomnosti verných fanúšikov, ktorých nezmiatla odtrhnutá prípojka z gitary Jana Boroše. Okolnosti vyriešil vtipom: „Nemáte niekto v kapse jack?“ a pokračoval v hraní. Folkové pesničkárstvo zmenilo industriálne priestory stageu Flédy na komornú scénu, kde publikum rozjímalo v stoje alebo v sede.

Na horúcu energiu nadviazalo vystúpenie írskej Róisín Murphy. Začiatok vstupu oznámila obrazovka zachytávajúca jej tvár a rázny výkrik. Speváčka využila preľaknutie Velodromu, aby akčnými pohybmi a veľkolepým hlasom zahnala akékoľvek známky nočnej únavy medzi návštevníkmi, ktorých očakávala nádielka disco hitov, funky tancovačiek a dokonca porcie súčasnej elektronickej hudby. Každá skladba predznamenala zhasnutý stage a nový outfit, klobúky, parochne, vrstvené šaty a bizarné kúsky pripomínajúce pneumatiky. Predstavenie oslavujúce zovňajšok sa zmenilo v posledných pätnástich minútach, počas ktorých za znenia industriálneho techna Murphy pózovala pred kamerou a postupne ukazovala každý detail tváre – vrátane pórov, zubov a ústnej dutiny.

VAŠEK: Jednoznačně nejvíc mě z českých věcí dostal MC Gey. Nejsem velký rapový fanoušek, ale tohohle borce můžu. A když si vzal na pomoc kapelu a sypal z rukávu pecku za peckou z výtečného alba O tatínkovi, který usnul, bylo o zábavu postaráno. Skvělá flow, chytré texty, vtipný projev a doprovodná sestava nachystaly jeden z nejpříjemnějších zážitků vůbec.

Zmínit by se měla i gastronomická stránka věci, jsme přeci v Brně. Oproti loňsku žádná velká změna, ale to nevadí. Bruslení mezi mongolskou, indonéskou, japonskou či vietnamskou stravou a rozhodování se mezi burgery, rybami, veganskými dobrotami či pizzou čerstvě vytaženou z pece je na každém Pop Messe mou oblíbenou kratochvílí. Vyzdvihuju Zemské vinařství a jejich perfektní vína! Jak chutnalo tobě?

DALŠÍ ŠŤÁVU, PROSÍM!

JAKUB: Počas napätého programu som na gastro nepomyslel. Intenzitu som zvládal vďaka káve od Industry, ktorá ponúkala lahodný batch brew, ale aj perfektne zvládnutý nitro brew. Vlastne kúsok vegánskej pizzy na talianský spôsob som stihol a bola fajn.

Po festivale znel smútok z prekrývania sa stageí, nejaký cit pre odhadnutie poslucháčstva a zaradenie dichotómie tam bol, ale v praxi žiaľ nefungoval. Mal som šťastie, že som úspešne volil a strach zo zmeškania niečoho významného nehrozil. Zabavil som sa na poľskej postpunkovej kapele Korus, ktorá balansovala na rozmedzí depresívneho východného štýlu a bizarnosti maturitného večierku. Zároveň som omrzel internetový meme Franka Warzywu, na ktorý som počul skvelé ohlasy.

VAŠEK: Je znát, že Pop Messe dost sází na jistotu - velká a osvědčená jména napříč žánry a není problém nalákat hodně lidí, což může znamenat místy nudu. To, že většina dj setů je bezduché techno, není vzrušující. Zároveň fakt, že každá druhá kapela je vlastně parodický performativní koncept, který dává vše do uvozovek a cituje skrze popkulturní odkazy, memy a nostalgii, nemusí sednout každému. Sázka na jistotu znamená, že trochu chybí experimentálnější projekty, zajímavější sety a okořenění dalšími žánry.

Koncerty 15 15 nebo 4AM KRU byly jasným důkazem, že lidi nepotřebují rovný beat, nebo zavedené styly, aby si užívali. O to větší škoda je, že Pop Messe jede mainstreamovou kombinaci kytarovky + rap + techno. Jakékoliv ozvláštnění je rozhodně vítané, ale mám pocit, že rok od roku ubývá. Z minulých ročníků stále rád vzpomínám třeba na Hudsona Mohawkea, MC Yallah, Panda Bear nebo na dubovou stage. Tohle všechno dávalo Pop Messe strašnou šťávu a doufám, že se do budoucna nevytratí.