Popularizační shoegaze od Cheatahs

Zhustit kytary, nafotit se v zasněném oparu a při vystoupení koukat do země – poznávací znamení milovníků shoegaze. Ačkoli má tento hudební žánr plodná léta za sebou (ta mainstreamová určitě), stále se objevují kapely, jež se snaží zvuk irských My Bloody Valentine alespoň trochu oživit. Nová deska Cheatahs je v tomto nekompromisní. Ze současných kapel jde snad nejokatěji vstříc legendám.

Hlavní výhodou shoegaze je jednoznačné vymezení. Zatímco jiné kytarové žánry si berou od každého něco, shoegaze poznáte na první dobrou. Tady se v pozdních osmdesátkách začínalo od nuly, bezesporu to nejodvážnější a nejoriginálnější, co tehdejší svět mohl slyšet. Struktura skladeb tvořená hlukovou zdí, táhlým zpěvem a sem tam falešným „sólem“ odklikla dosavadní vývoj hudby do jiné dimenze. To by jako stručné intro mělo stačit.

Píše se rok 2014 a kapela Cheatahs svým eponymním debutem údajně navazuje na bájné album Loveless. Po úvodní I posluchače nasměruje Geographic. Svižná skladba, kterou nakopávají nabuzené kytary a The Jesus and Mary Chain. Třetí Nothern Exposure pak zdůvodňuje, proč album vyšlo. Při poslechu debutu totiž máte pocit, že posloucháte kvalitní revival. Makačka na stavbě, kde se používalo příliš cihel vypálených v letech 1989 až 1991. Co odlišuje fanouška shoegaze od ostatních? Asi tak třikrát větší shovívavost k rámusu. Na Cheatahs vám probodne ušní blány jen úžasně mohutný riff z Kenworth nebo Cut the Grass speciálně pro Bédu Trávníčka. A pak si řeknete, třeba nejsou shoegaze, třeba jim to jen chceme vnutit. IV nebo Fall přesvědčí o opaku. Rostou do stran, až nakynou do materiálu, po němž by mohly v klidu následovat Loomer nebo When You Sleep. Frontman Nathan Hewitt je naštěstí hlasově jinde. Zatímco povlečení má vypůjčené z MBV fanshopu, vokálně není ani Kevin Shields a naštěstí ani Bilinda Butcher, i když to tak prvních pár vteřin v Leave to Remain vypadá.

Hlavní problém alba netkví v kapele. Ta šlape jako hodinky. Problém je cesta, kterou zvolili. Víc skladeb jako Kenworth nebo Get Tight a vše by bylo jinak. Cheatahs je album, u něhož nezchudnete, je až puntičkářsky vycizelované a obsahuje tvorbu, jež na koncertech funguje dvojnásob, což předvedli minulý rok jako předskokani Metz v pražské Sedmičce. Pokud je toto album popularizační příručka, pak potlesk, pokud mělo ukázat mladou shoegazeovou krev, pak měli sympaťáci odhodit produkční grilování, nahrát materiál syrověji a nesnažit se probojovat do hitparády z jednadevadesátého.