Post Tropical McMorrow

Vousatý irský písničkář James Vincent McMorrow se vydal nahrát druhé album na farmu těsně u hranic s Mexikem. Výsledkem je dojem parného léta, ze kterého lehce mrazí. Teskným falzetovým hlasem promlouval k fanouškům už před čtyřmi lety, tehdy jen akusticky s kytarou a klavírem, a nebylo těžké podlehnout podmanivým písním kvalitním i textově. Early in the Morning je výtečná deska a bylo zřejmé, že Bon Iver, k němuž byl třicetiletý zpěvák přirovnáván, našel silného konkurenta. Ještě předtím na sebe upozornil EP We Don‘t Eat, kde stojí za zmínku předělávka osmdesátkového hitu Chrise Isaaka Wicked Game, a opomenout nelze ani neskutečnou Higher Love, což byl ostatně první singl, který jsem od něj slyšela.

Nová nahrávka překvapila – čekala jsem velmi podobnou desku, nanejvýš s hostujícími interprety navíc. Kdyby to tak bylo, dočkala bych se variace na Mumford & Sons a The Lumineers v jednom. Z této škatulky se ovšem McMorrow vymanil a našel sebejistotu v dosud neznámém prostředí. Post Tropical je bohatě texturovaná deska, přesto zůstává minimalistická a na posluchače má opojně uklidňující efekt. S hiphopovými beaty a smyčci nabývá jeho zastřený falzet nečekaných kvalit, projev je odvážnější. A když občas zabrousí do hlubších poloh, působí ještě vroucněji.

Propracovanější materiál na indie folk nezanevřel, kytara i klavír tu stále zaznívají, ale větší prostor dostaly složitější doprovody s přídavnými vokály. Vystupuje klipová Cavalier nebo Red Dust s uhlazenými elektronickými bicími a jemnými klávesami, k vrcholům patří zasněná The Lakes a poutavá Glacier, oázu klidu dotváří procítěná Outside Digging.

McMorrow udělal krok vpřed a síla Post Tropical spočívá v celistvé atmosféře, která svádí k rozjímání a hledání skrytých významů. Deska, která převyšuje kvality té debutové, a že bylo co převyšovat.