Premiéra multimediální opery Trillium X Anthonyho Braxtona

Skladatel, multiinstrumentalista, experimentátor a vizionář Anthony Braxton je považován za jednoho z nejvýznamnějších hudebníků, pedagogů a tvůrčích myslitelů posledních padesáti let. Festival Prague Music Performance nabídne 1. srpna v Centru DOX ve světové premiéře jeho multimediální operní projekt Trillium X.

Na díle o čtyřech dějstvích pracoval Braxton pět let a zkoumá v něm témata metafyziky, mystiky i lidského vědomí a s hořkým sarkasmem i osvobozujícím humorem ostří na vysoce aktuální témata. Odhaluje temné vize budoucnosti, ať se týkají globálních katastrof, jaderných hrozeb či soužití robotů a lidí. Celková nálada Trillium X ale není v žádném případě tísnivá. Libreto je jako vždy mnohomluvné a vyžaduje od pěvců, kteří se vyjadřují stylizovanou každodenní řečí, značné hlasové mistrovství. Světová premiéra zazní v podání PMP Orchestra pod vedením Anthonyho Braxtona a jeho dlouholetého asistenta a dirigenta Rolanda Dahindena. Pěveckých partů se zhostí dvanáct mladých zpěváků, kteří mají zkušenosti s experimentálními projekty. V Praze bude uvedena opera jen jednou.

Trillium není základnou pro konvenční vyprávění příběhů ve smyslu klasické italské a německé opery. Neexistuje jediná dějová linie, posluchačům je předkládán víceúrovňový sled událostí. Braxton, který je i autorem libreta, dává nahlédnout do jedné primární roviny logiky (nebo asociací) a snaží se přenést diváka do vícenásobného vesmíru pocitů a jednotlivostí. Dílo je vystavěno spíše jako série dialogů založených na logických konstrukcích čtyř (nebo více) výjevů, v nichž postavy rozehrávají řadu scén nebo situačních detailů. Uvedení premiéry poslední a nejrozsáhlejší části Trillium L, která celý cyklus uzavírá, je plánováno na rok 2025 u příležitosti Braxtonových 80. narozenin.

Letos osmasedmdesátiletý Anthony Braxton se díky svému vizionářství, ale i mentorství a inspiraci, které zprostředkoval generacím mladých muzikantů, těší nejen v komunitě experimentální hudby velké úctě. Jako saxofonista a skladatel prolomil nové konceptuální i technické hranice americké jazzové a experimentální hudební tradice. Svými vlastními hudebními počiny nebo jako člen organizace Association for the Advancement of Creative Musicians (AACM) založené v Chicagu na konci 60. let, se zařadil po bok tak výjimečných improvizátorů, jako byli John Coltrane, Ornette Coleman, Paul Desmond, Warne Marsch či Albert Ayler, ale i skladatelů, jako byli Charles Ives, Harry Partch a John Cage. Kromě toho rozpracoval vlastní koncepce techniky hry na nástroje, témbru, metra a rytmu, vedení hlasů a nástrojového složení souborů, harmonie a melodie, improvizace a notového zápisu do osobní syntézy těchto tradic s evropskou uměleckou hudbou 20. století, jejíž základy položili skladatelé jako Schönberg, Stockhausen, Xenakis, Varèse a další.