Preparovaný klavír pro budoucnost (Grandbrothers)

„Preparovaný klavír je klavír, jehož zvuk byl pozměněn umístěním různých objektů do strun. Zpravidla se jedná o drobné kovové předměty (šrouby, dráty, mince) nebo i větší objekty z jiných materiálů. Při úderu mechaniky klavíru na takto upravenou strunu se ozve tón zcela jiných kvalit, perkusivní, zpravidla drnčivý a s krátkým dozvukem. Kombinací hry na preparovaných i nepreparovaných strunách lze již tak široké zvukové možnosti klavíru dále rozšířit.“ Tolik definice. Metodu preparovaného klavíru využíval John Cage, Arvo Pärt, Tori Amos i Aphex Twin.

Německo-švýcarské duo Grandbrothers, tedy Erol Sarp a Lukas Vogel, nedělají nic jiného, jen celý koncept přenáší do budoucnosti. Místo kovových předmětů tu modifikuje zvuk důmyslný systém elektromagnetických kladívek a výsledný tvar se pohybuje mezi minimalismem, moderní klasikou, zasněnou elektronikou i intimní filmovostí, akustický svět se přirozeně propojuje s tím elektronickým, povědomě vřelé dostává auru futuristického.

Je tu posun od minulého alba Late Reflections (2023), které více pracovalo s chladnou odosobněností. Letošní Elsewhere míří do vod, které na svých snivě optimistických deskách Dive (2011) a Awake (2014) tak hezky prozkoumal americký producent Scott Hansen alias Tycho. Grandbrothers nechávají posluchače plout prostorem, který se před jeho očima, podobně jako protagonisté na přebalu alba, rozmazává až do abstraktna.

Elsewhere má v sobě i jistý taneční aspekt, desku pohání jemný beat, jehož jemný tepot tvoří nevtíravý základ pro rozpíjející se akordy klavíru, tu harmonicky semknuté, tu rozložené do minimalistických motivů. Za doprovodu Grandbrothers se ale posluchač nebude freneticky svíjet, spíše uvolněně pohupovat. Poprvé ve společné kariéře kapela využívá drum machine i analogové syntezátory.

Výsledný tvar je, jakkoliv výhradně instrumentální, v zásadě písničkový. Sarp a Vogel, první je vystudovaný jazzový klavírista, druhý se živí jako konstruktér syntezátorů, pracují na ploše desítky dostatečně samonosných tracků, zároveň je dovedou sevřít do funkčního, dramaturgicky propojeného tvaru. Atmosféra se napříč albem vyvíjí, přirozeně putuje, jak uvnitř jednotlivých, v průměru čtyřminutových skladeb, tak napříč celkem, od jemnějšího a křehčího k důraznějšímu a hutnějšímu a zpět. Písně mají v sobě těžko uchopitelnou melancholii, Elsewhere přesto zní prosvětleně, barevně, živě. A pak přijde tvrdý náraz s posledním kusem N O W H E R E, která svou razantní hmotou veškeré předtím budované zahltí.

Už žádné optimistické a nadějeplné „kdekoliv“. Jasné, verzálkami potvrzené, pesimistické a rezignované NIKDE.