Příběhy ukryté v několika slovech (Michal Rataj, Jaromír Typlt)

Slovo a zvuk. Dva mocní spojenci. Jeden vyřkne myšlenku, druhý přidá atmosféru. Vystudovaný hudební vědec a teoretik, kterému přesto není cizí avantgarda, improvizace a experimenty se zvukem, Michal Rataj se opět setkává se spisovatelem a performerem Jaromírem Typltem, aby i s dalšími hudebními hosty navázali na vyvedené album Škrábanice, které v roce 2014 vydal label Polí5. Ten se ujal i letošní novinky Zaškrábnutí.

Tak divná a lehce nervní atmosféra. Shluky slov. Jakoby náhodný tok myšlenek, tohle jsou ale zároveň mini etudy, každá se svou pointou, jen pro každého možná někde jinde. Mnohovýznamnost i vtip. „Já tady mluvím o dřevních dobách. A ty se kácíš…“

Minimalismus, impulsivita i jen lehce podmanivé zvukové plochy či práce s konkrétním zvukem. Tak zní elektronika Michala Rataje. Minimalistické obrazce, které slovům dodávají konečnou zvukovou podobu, atmosféru, švih, či podpoří halucinogenní atmosféru některých mluvených chvil.

Příběhy ukryté v několika slovech, které přitom nabádají k tolika různým výkladům. A stejně tak zní i hudební doprovod. V dokonalém souzvuku. A přitom i sám o sobě tolik zajímavý, což dokazují i momenty, kdy slova na chvíli ztichnou, a album pluje jen ve světě zvuku a hudby. Experiment i útržky zvláštních melodií, vyhrávek a zvuku kytary, akustické basové kytary či nástroje šakuhači. Zejména pasáže, kde strunné nástroje zní, místy přinášejí i melodické plochy avantgardní melodie, ale stejně tak se i struny umí hbitě ve smyčkách mrštně obtočit kolem slov a ještě více cáknout ironii ukrytou v mnohých z nich. Zvukově dokonale vybroušená elektronika pak umí stejná kouzla. Abstrakce, ale ne samoúčelnost.

Muselo to zřejmě celkově být zábavné setkání, kde se ale pracovalo tvrdě a hledala se dokonalá souhra slov a zvuků. Se vším se tu pracuje detailně, přesně, což ale neznamená, že to není barevné, mnohovýznamné a pestré.

Ano. Při několikátém poslechu si už spolu s interprety odříkáváte některé pasáže a smějete se svým výkladům, které jste si tu našli. Smějí se i oni? Možná ano, možná jenom v jiných chvílích. Celkově ale Michal Rataj a Jaromír Typlt opět ukazují, že zprvu možná chladně, škrábavě a drze se dívající umění nemusí být ve finále vůbec jen vážné. Naopak.