Příští hudba otroků - Mooncup Accident

Pohrávat si s hudebními škatulkami je v dnešní době módním trendem. Ani opuštění hudebního pojmového aparátu není ničím novým. Ovšem ocejchovat se coby menstruační blues, to chce – pro vyrovnání jízlivého šovinismu – koule.

Inspirace je ale přeci jen serióznější. Mooncup Accident přejímají myšlenku urban blues, stylu, jenž se snažil přizpůsobit publiku oproštěnému od lokálních vazeb. Ty byly klíčovou souvztažností raného blues, vyvíjejícího se z otrockých worksongů, jednoho z mála projevů svobody. A svoboda by se dala označit jako fundamentální artefakt, nalezený v noisových improvizacích pražského dua Mooncup Accident.

Jejich hudba je stejně jako blues tvořena kytarou, hlasem a tvůrčí volností. A stejně jako rané blues stojí na hudebních principech dalekých libozvučnosti, o to živelnějších a syrovějších. A kdyby jen to. Druhá deska s podpisem labelu KLaNGundKRaCH je doslova brutální, následujeme v amoku kroutící se noise s překvapivým drivem a čitelným směrem. Ten ukazuje strmě vzhůru, kam se vydrápete po krkolomné cestě, abyste se vzápětí řítili dolů, přičemž hlukaři vám hází pod nohy nejen klacky, ale vůbec všechno harampádí, co jim přijde na mysl. Ruchové chrchle nezkoumají zvuk ani prostor, ale uhánějí o sto šest kupředu, jsou trýznivou hymnou emocí a nedávají ani vteřinu na rozmyšlenou. Šramotící skřípot doprovází kvílení jako by vrtačkou mučených pásků a neustálé mumlání pokřiveného jazyka.

Deska nemá stísněnou atmosféru, vlastně téměř naopak - je jiskřivá a nespoutaná. Občas přeci jen zpomalí a dopřeje vám čas, pořád si ale zachovává schopnost nečekaně vystřelit a překvapit mozek ošálený identifikovatelnými přechody. Časem se použité zvuky opakují a začnou unavovat, nároky na poslech se zvyšují.

Jelikož autoři mají ambice pasovat své audio myšlenky na příští hudbu otroků, nemělo by to být na škodu. Ve skutečnosti to ale mrzuté je. Abstrahování pojmu otroctví do novodobé podoby a polemika nad jeho současnou podobou ve světě dostatku koresponduje se syrovostí a energičností. Zároveň se ale točí v kruhu a zakrývá tak východisko svým vlastním stínem. Na rozdíl od blues nesymbolizuje útěchu, jen spekulace, že taková útěcha může existovat. A to každému nestačí.