Projít ohněm a nevyhořet (Blind Ruler Cursed Land)

O Music for Firewalkers, prvním albu projektu Blind Ruler Cursed Land, psal na svém Facebooku jeho jediný člen Willhelm Grasslich zároveň jako o možná posledním. Dospěl prý k pocitu, že jej v roli umělce na scéně již nejspíš není potřeba. Při poslechu této desky je pak obtížné Grasslichova slova vytěsnit z hlavy, coby zlověstný kontrapunkt doprovázejí každý její takt. Spíše než zánik však jako by značila pověstný nový začátek, žánrově rozmanitou obrodu země zdevastované noiseovým bombardováním. Jde o nejpropracovanější Grasslichovo album, znatelně odlišné vůči jeho předchozí (veskrze) hlukové tvorbě.

Jistě nejsem jediný, kdo měl možnost slyšet jeho hudbu častěji naživo než z nahrávek. Ačkoli se projekty jako industriální Uncle Grasha’s Flying Circus či freejazzové duo Surfin‘ Bazooka zdály být introvertní a pro práci s maskami anonymně odtažité, šlo na ně natrefit na úctyhodném množství akcí. Temné a chladné polohy pak nejlépe vyzněly v obdobně disponovaných prostorách, například na brněnské Sibiři. Nejen tam jsem měl možnost (nejednou) naživo slyšet i BRCL, jemuž byla vlastní aktivní práce se samply přisvojených skladeb (mnohdy z východních proveniencí), cit pro military estetiku a využití perkusí obestřených dunivou elektronikou.

Na Music for Firewalkers se Grasslichovo instrumentarium značně rozrostlo. Přibyly mimo jiné strunné nástroje, samplům naopak dal autor vale. Dezorientující plochy hluku nahradily vůči sobě navzájem jasně rozlišitelné a samorostlé skladby world music, z nichž některé jsou až nečekaně chytlavé. Tematickou konstantou zůstává válka, avšak spolu s více usebranými pasážemi – nelze přeslechnout vliv Current 93 či Swans – přichází na přetřes i rituály a poslední věci člověka. Důležitými motivy jsou tedy smrt a věčnost, přičemž ty se vyjma textů skladeb propsaly i do obalu alba. Na něm vyobrazená lidská pochodeň umírá, avšak z ní vycházející kouř plynule přechází v mraky na nebi. Svět po smrti neopustí, je s ním pevně srostlá.

Název skladby For a Flower Called Sacrifice Sun Never Sets pracuje s metaforou slunce, které nikdy nezapadne. Ačkoli se nám hvězdy mohou jevit jako věčné, i jejich čas je jasně vyměřen. Když k nám světlo jedné z nich přestane putovat, noční obloha sice zůstane pokryta dalšími zářivými body, avšak souhvězdí, jehož byla daná hvězda součástí, již nikdy nebude stejné. Obdobně se i samozřejmost Grasslicha na scéně nyní vyjevila jako zdánlivá, a přestože by jeho ztrátou pomyslná hudební obloha nezhaslo, pestrost by se snížila a po něm vzniklé místo by celek narušilo zející prázdnotou. Snad se tedy Music for Firewalkers nese ve znamení zahoření vstříc novému zvuku, nikoli věčnému vyhasnutí.