První deska a rovnou Golden Age!

Yoann Lemoine byl ještě před dvěma roky známý pouze jako úspěšný režisér hudebních videoklipů pro zpěvačky jako Lana Del Rey, Katy Perry nebo Rihanna. Poté, co mu ale dal někdo do ruky banjo, se rozhodl, že už nebude stát jen za kamerou. S přezdívkou Woodkid si na své třicáté narozeniny nadělil vydání prvního alba s příznačným názvem Golden Age. A zdá se, že Yoann je nejen ve zlatém věku, ale má také zlaté ruce, nebo spíše mozek, protože i jeho hudební kariéra nabírá slibné obrátky.

Golden Age je konceptuální album zabalené do atmosféry „historického románu“. Z písní je neuvěřitelně cítit atmosféra chladného středověku – kov, kámen, trubadúři. Mohutné údery bubnů, vzletné smyčce a hymnické gradující žestě vytváří hudební podkres francouzskému rytíři, který se snaží porazit všechna monstra a zachránit princeznu. Při jejich poslechu se nám před očima mohou odehrávat rozmanité příběhy. Samotné texty ale vypráví o malém chlapci a jeho boji se zmateným životním obdobím mezi dospíváním a dospělostí.

První skladba Golden Age nás romanticky uvádí do příběhu. Začíná až možná příliš naivně a klasicky, ale pak postupně přechází v dramatický útěk jménem Run Boy Run se skvělými smyčci a v ještě větší útěk v Great Escape, při jehož skládání se Yoann asi cítil jako Ennio Morricone. Následuje třetí singl I Love You s chytlavým refrénem, doprovázen velmi podobnou skladbou Ghost Lights. Pak lehké oddechnutí v podobě instrumentálky Shadows jako příprava na zlověstnou Stabat Matter – plnou napětí se stoupající intenzitou smyčců.

Bohužel následující Conquest of Spaces klučina nevyhrává, protože ho zradí popový refrén z Kouzelné školky. Jako trest na něj čeká velmi depresivní Falling. Where I Live protagonistu na chvíli zmateně hodí do jiného slavného příběhu, odehrávající se na Montmartru, ale pak už rytíř zase vítězí při epických fanfárách Iron. Píseň chladná rytmem, avšak emocionální zpěvem. The Other Side příběh uzavírá textem „Will end the story of soldier in the dark“.

Na první poslech se zdá, že Golden Age nemá chybu... Je tam vše – příběh, atmosféra, nekonvenčnost. Avšak když se do desky víc zaposloucháte, zjistíte, že mnoho skladeb je postaveno na naprosto průměrné (mainstreamové) hlavní melodii. Album táhnou skvělé singly, videoklipy, vůbec celá vizualita a hlavně atmosféra, které je možná někdy až příliš. Golden Age by byl výborný soundtrack k historickému filmu, ale jako hudební nahrávka už tak dobře nefunguje.

A je tu ještě jeden takový „menší“ problém... Woodkid není žádný velký zpěvák a na albu je to znát. Sice disponuje zajímavou barvou hlasu, ale jeho hlasový rozsah je asi stejně velký, jako je on sám. Skladby jsou proměnlivé tempem a hlasitostí, ale naprosto monotónní zpěvem. I přesto převládá z jeho debutu spíše pozitivní pocit. Woodkid bezpochyby rozčeřil vody hudebního průmyslu a vytvořil něco „jiného“.