Psyché atakována banalitou (Mýtus a skutečnost)

Kdysi pro mě byl rumunský religionista a spisovatel Mircea Eliade (1907–1986) jedním z nejčtenějších autorů a jeho třídílné Dějiny náboženského myšlení jsem zhltnul dřív než pralinky, stejně jako esej Mýtus věčného návratu, mysticko-symbolické povídky V hájemství snu či autobiografickou novelu Maitrejí, přibližující jeho studijní pobyt v Indii a tajný vztah s dcerou svého učitele z vyšší kasty, kvůli němuž musel odejít do kláštera v horách. Letos vyšlo i jeho další zásadní teoretické dílo Mýtus a skutečnost (poprvé vydalo v českém překladu roku 2011 nakladatelství Oikoymenh), jež shrnuje jeho celoživotní bádání na poli komparace náboženství a řadí ho tak ke klasickým výzkumníkům mytologie, jako byli James Frazer, Carl Gustav Jung, Joseph Campbell nebo Claude Lévi-Strauss.

Eliade jako přední „odborník na posvátno“ nás v kostce provede přes antické Řecko, křesťanství, hinduismus, buddhismus, animismus „primitivních nárorů“ až do moderní doby. Jeho základním tématem je přechod mezi reálným a mytologickým světem a s tím spojené iniciační rituály a opakování mýtického času, ale také proces desakralizace, odposvátnění světa, kdy se mýty stávají už jen legendami či pohádkami. Svět se tak v rámci modernity zracionalizoval a redukoval na profánní realitu. Díky tomu lidé ztratili (snad vyjma dětí) spoustu magického a tajemného ve svém myšlení i životě. Plně racionální bytosti jsou pouhé stíny našich biologických potřeb a tužeb, bez uspokojení ducha, potažmo realizace celé bytosti.

Podle Eliadeho touha po mýtickém uvažování přežívá dodnes. Akorát ho dějinně nahradila politická náboženství jako fašismus, nacismus a komunismus a následně svět konzumu, úspěchu a zábavy, ale i umění, v němž se stále opakují klasické mytologické archetypy, i když už v zástupném modu. Nejzajímavějším příspěvkem je poslední kapitola Mýty a hromadné sdělovací prostředky, kde se Eliade dotýká aktuálních problémů své doby i moderního umění: „U mnoha moderních umělců cítíme, že destrukce výtvarného jazyka je jen první fází složitějšího procesu a že nutně musí následovat znovuzrození nového vesmíru.“

Přestože kniha poprvé vyšla již v roce 1963, obsahuje mnohá ponaučení i pro dnešek, neboť se dotýká hlubinných teritorií naší psyché, jež je neustále atakována banalitou pěny dní.