Pyré na poli

Kladenská kapela Pyré vydala svoje první épéčko. Muzika je společným dílem, texty napsal basák David Fikrle, jehož vokál je poznávací značkou skupiny.

Je to vlastně docela trefný oxymóron. Jablka zbavená slupek a jader, hmota rozdrcená tlakem na kašovitou směs. Jenže debut Pyré kope jako hodně naštvaná mula. Šestici songů diriguje energická rytmika Ládi Korendy, který mění tempa a rytmy (nejlepší jsou nepravidelné), kytara Kamila Komma místy připomíná rozbité střepy a výkřiky lidí s bipolární poruchou (viz první song s názvem bp). Zvuk Pyré se odvolává na alternativní rock, má slabost pro brněnskou scénu devadesátých let (Dunaj), ale je drsnější a chvílemi grungeově explozivní (skladba Zem). Progrockově a futuristicky zní skladba Otom, která pomocí textových asociací (Sám/ Ve dvou/ V tobě/ V sobě/ Ve snech/ Za zdí/ Najdu to) vyvolává uhrančivé vize. Všechno stvrzuje pohyblivá a neklidně těkavá basa Fikrleho, která místy drásá na kost a dobře mění role z melodické na rytmickou…

Pyré má chuť ostrých drátů, ale umí i pohladit. Hudba jde proti proudu, proti nažehlenému, oficiálnímu, poplatnému. Jde si pro jistotu nejhoršího, ve kterém se často ukrývá pravda. Album je stručné, úsečné, zhuštěné, bez diakritiky, bez keců a stejné jsou i názvy písní: bpkrok, rub, otom, zem a uzda. Když se v náznaku skrývá i metaforická mnohost, nelze si přát víc. Snad jen příště dlouhou desku a větší úrodu jablek.