Poměry techna a pisoárové rubriky (Lunchmeat Festival 2024)
Jak byly první dvě noci pod Veletržákem ve znamení dystopie a pozvolného zániku civilizace, tak sobotní noc posouvá dění do chladné mechanické budoucnosti, kde jsou lidé pouhou vzpomínkou.
Staří maséři, dřevěná podlaha a to další (Lunchmeat Festival 2024)
Kdo čekal, že program do druhé ranní ryze postávací/posedávací, toho 33EMYBW vyvede z omylu během prvních minut svého frenetického živáku.
Prchlivé, trvalé okamžiky (Lunchmeat Festival 2024)
Přebíhám rozkopanou silnici k Veletržnímu paláci, který se na další čtyři večery, a brzká rána, stane mnohým druhým domovem. Mám skluz...
Pohoda (2024) počasí navzdory
Strach o nejbližší střídá po návratu domů obavy o samotný festival. Pohoda je místem s jedinečnou reputací a bezpečným prostorem pro všechny, kterým není dobře ve vlastní zemi.
Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Tired of life, start over (Blank Banshee)
Holubice, Macintosh a řecké sloupy. Procházím estetiku videí kanadského producenta Patrika Driscolla. Vše v dřevní kvalitě 3D modelů z počátku milénia.
V zajetí hluku (Dreamcrusher)
„Stihli to akorát na zvukovku,“ povídá Vašek Klíma z Heartnoize u vchodu do Underdogs’ aneb z velkého pódia polského Unsoundu do smíchovského sklepa.
Generátor audiovizuálního jinotaje (Inota Festival)
První ročník a ambice velikosti 22,5 hektarů elektrizují na hony daleko. Zlatá hodinka hladí železobetonové stěny rezonující prvními zvukovkami, Nils Frahm si staví aparát.
Hravá matika (Delta Sleep)
Na vlnách úterního večera připlula do ověřeného klubu Underdogs' jedna z nejsilnějších mathrockových stálic britských ostrovů Delta Sleep.
Love in doubt - I’ll end this right now! (Botch)
Je mi u prdele, co hlásají gatekeepeři scény, i kdybych jim s úctou vykal: Nemám rád reuniony!
Please don’t kill my vibe again (Hadone)
Snaživé promo na sociálních sítích ale s nízkou účastí nic nesvedlo, taky nebylo poznat, kdo přišel kvůli Bonnetovi a kdo se tu ocitl náhodou.
Pop (Messe) na správném místě (2022)
Promo vypadalo od samé přípravy druhého ročníku brněnského festivalu přehledně a kvalitně. Zdálo se, že původní ambice z let před covidem pomalu ožívá. Jak to dopadlo?
„Can you teach me how to surf?!" (Viagra Boys)
Na Viagra Boys je skvělé, jak umí z chytlavých postpunkových útržků namíchat psychedelický jam a vytvořit větší zvuk, než by se dalo čekat.
Kejklíř a francouzká speleologie aneb ze tmy rudá (Celeste + Conjurer)
Ze tmy vystoupí čtyři červené záře. Mladistvá dravost se změní v pevnou zvukovou stěnu, Celeste drtí rychlými kopáky a tvrdí nekonečnými tremoly.
„Udělejte zvuuuk!“ (Raveyard Festival)
Aktuální UK bass, grime, drill a drum and bass a velká stage na nádvoří pod sluneční palbou v kontrastu plně obsazených arkád historické budovy. Skvělé místo.
Tell me it’s love, tell me it’s real (Cigarettes After Sex)
„Vždycky sem si myslel, že to zpívá ženská,“ baví se ve frontě před klubem Roxy mladý pár, jeden z mnoha toho večera.
Supergroup ne tak super (Petbrick)
„Zkouška byla docela hlasitá, bude to chtít špunty,“ slyším od promotéra. Hlasitost však nebyla tím, co trhalo uši, byla to nesouhra obou muzikantů...
Záře archivu Archive
Start proběhl pár minut před ohlašovanou půl osmou, sál se v mžiku zaplnil, balkony nevyjímaje. Osmičlenný kolektiv spustil bezmála dvouhodinový set.
Irské antidepresivum (And So I Watch You From Afar + Catalan)
Oddanost a nadšení fanoušků odrážely dlouhé potlesky, mohutné chorály při songu TheseRIOTSareJUSTtheBEGINNING i aktivní feedbacky na Friersovy otázky.