Irské antidepresivum (And So I Watch You From Afar + Catalan)

Výročí deseti let od vydání svého prvního, stejnojmenného alba přijela oslavit belfastská čtveřice And So I Watch You From Afar. Surrealistický cover oné nahrávky zdobil například býk popíjející z hrnku, ryby s pavoučími nohy nebo trojice očí pozorující ze země bizarní scenérii okolo. Příznačný obraz vystihující neuchopitelnost kytarových přesmyček uvnitř obalu. Od té doby vydali další čtyři desky, ASIWYFA vyrostli zvukově, uhladili ostré hrany chaotických manýr a vybarvili komplexní sonické plochy.

Do klubu Underdogs’ si přivezli krajany Catalan, kteří svou typicky irskou přívětivostí a projevem mezi skladbami prozářili strohé pohledy návštěvníků. Z postpunkového základu vystupovaly domácí folkové vlivy, které ohřívaly žánrový chlad. Harmonické zpěvy, tamburíny a šejkry doplňovaly chytlavé groovy a nutily k tanci. Hudba stála na kontrastu mezi přímočarou garážovou veselicí a promyšlenou indierockovou kytarovkou s ohlušujícími zvukovými stěnami. Texty komentující dění na britských ostrovech byly povzbuzující a neztrácely na optimismu. Překvapivé a vřelé vystoupení se schopností zvednout náladu i tomu nejzasmušilejšímu člověku v sále.

fotogalerii z koncertu hledejte tady

Ve stejně pozitivním duchu navázali ASIWYFA. Instrumentální smršť odstartovala první skladba Set Guitars to Kill z eponymního alba, které zaznělo celé. Čtveřice publikum nešetřila a s vražedným nasazením drtila pádnými riffy, které by předčily kdejaké metalové nahrávky. Důkazem budiž vyvrcholení skladby Start a Band nebo Eat The City, Eat It Whole. Hlavní kytarista Rory Friers s faderem nastaveným až do vesmíru proměňoval nálady ubíhajících songů štěbetavým vybrnkáváním a barvitými kytarovými kolážemi. Texty tu nechybí, atmosférická hudba je dosti výpravná a vizuální na to, aby je člověk nepotřeboval. Divoké dynamické změny střídala nezbedná vrstvení chytlavých riffů padajících do postrockových crescend v písni If It Ain't Broke... Break It.

ASIWYFA dokáží bravurně spojit mathrockovou techničnost s chytlavými skočnými riffy, takže hudba netrpí „progresivní“ onanií a je mnohem přístupnější a zábavnější. Oddanost a nadšení fanoušků odrážely dlouhé potlesky, mohutné chorály při songu TheseRIOTSareJUSTtheBEGINNING i aktivní feedbacky na Friersovy otázky mezi skladbami. „Jak se jmenovalo místo, kde jsme tu hráli poprvé?“ „Chapeo Roughe? Tenkrát tam bylo zhruba deset lidí, předpokládám, že jste jedni z nich,“ děkoval za účast.

Přídavek v podobě S Is for Salamander na sebe nenechal dlouho čekat. Zbytečný odchod za oponu a následný návrat byly jediným lichým momentem jinak srdečného setu. Sobotní dávka antidepresiv a němá vášeň v irském stylu, jen ta zelená chyběla.