Záře archivu Archive

Zhruba týden před začátkem akce hlásil pořadatel osmdesát procent prodaných lístků. Nezvratný sold out neměl překvapit, stejně jako absence předkapely. Jednak proto, že Archive jsou schopní hrát hodiny v kuse, a druhak se jedná o oslavu pětadvacátého výročí fungování kapely. Číslice 25 je i názvem nové kompilace, jež vyšla začátkem května, nabízející retrospektivu společně s dříve nevydanými i novými písněmi a obsahujícími i kolaboraci s garage/rock’n’rollovými Band of Skulls nebo Stevem Masonem (The Beta Band).

Start proběhl pár minut před ohlašovanou půl osmou, sál se v mžiku zaplnil, balkony nevyjímaje. Osmičlenný kolektiv spustil bezmála dvouhodinový set. Cinematický trip hop naplňovala souhra tří elektrických kytar, které oscilovaly mezi křehkým frázováním a dramatickým výrazem. Nástrojů bylo požehnaně, nechyběly početné samply smyčců či hřejivý zvuk elektrických varhan, které vytvářely bohatou strukturu skladeb navazujících jedna na druhou převážně bez prodlev a zbytečných proslovů.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Kraje pódia zabírali zakladatelé Darius Keeler a Danny Griffiths, korigující zbytek kapely mezi sebou. Keeler byl nejodvázanějším aktérem a burcoval bubeníka Stevea Barnarda pokaždé, když spustil chytlavý grow. Sám šteloval syntezátory, které svou podmanivou repeticí dostávaly do transu nejen jeho, ale i publikum. Barnardovy bubny zněly dostatečně mohutně na to, aby vyzvedly už tak epickou atmosféru danou reverby a echy podbarvených kytar a hlasů. Vyzáblý zpěvák a kytarista Dave Pen svým silným pronikavým hlasem při songu Baptism pořádně zacloumal Akropolí. Vážnost projevu mu ale narušovalo jalové držení kytary a taneční kreace připomínající Petra Marka z Midi Lidi, což bylo spíš kouzlo nechtěného. Ve skladbách zpíval po boku vlasatého kloboučníka Pollarda Berriera, který byl v projevu ležérnější, přesto naléhavý. „Feel, trust, obey,“ kázal přesvědčivě v písni Dangervisit. Ke dvojici zpěváků se průběžně přidávala Maria Q, jež se na podiu objevovala stejně rychle, jako mizela.

Vše bylo perfektně zahrané a do posledního detailu připravené. Hudba důmyslně ladila s psychedelickou světelnou show. Komunikace s publikem probíhala zřídka, a když už, tak bezděčně. Na vytleskávání ve skladbě Erase publikum reagovalo nenuceně, vkusně a skvěle to dokreslovalo gradující melancholickou atmosféru. Archive zazářili profesionálním přístupem a svěžestí, s jakou dokázali spojit staré i novější songy, demonstrovali synergii a kreativní pnutí každého jednotlivce na pódiu. Když přežít triphopovou minulost, tak takhle.