Letošní letní polskou festivalovou sezonu sice odstartoval o týden dřív bialystocký Up To Date. Katovice jsou ale českým hranicím podstatně blíž, takže minimálně ta česká část publika vyrazila do Polska až o prvním červnovém víkendu na jednadvacátou edici action Nowa Muzyka. Jestli byla bardzo fajna?
Kam taky jinam, když Melt je po loňském ročníku minulostí, než z jednoho zrekonstruovaného těžební prostoru do druhého.
Kdo čekal, že program do druhé ranní ryze postávací/posedávací, toho 33EMYBW vyvede z omylu během prvních minut svého frenetického živáku.
Jsou to právě tyhle kontakty a propojení napříč AV festivalovou scénou, které v budoucích letech posunou Lunchmeat festival co do prezentovaných projektů výrazně dopředu.
Po čekání na dostatečně silnou mlhu se rozsvítí intenzivní bílá světla a uprostřed prostoru před projekčním obdélníkem se pozvolna zhmotní postava Katariny Gryvul.
Brázdím vyprahlé ulice německé metropole a vzpomínám, kdy jsem Berlín navštívil naposled. Bylo to během festivalu, samozřejmě, vlastně ani ne tak daleko od Kraftwerku...
Berlin Atonal je jedna z dalších festivalových must go destinací pro všechny, kteří si libují ve světových AV premiérách, exkluzivních spolupracích i klubových parties.
Desátý ročník festivalu přímo vybízí k tomu připravit širší program, dát o milníku patřičně vědět a celkově se tak trochu poplácat po zádech. Ale nakonec bylo všechno jinak...
Čtyřdenní tábor pro odrostlé klubaře, kteří už dávají před stany přednost designovým hotelům a před kvantitou komornímu přístupu? „Welcome back, sir!”
V pátek 27. května se v pražském klubu Neone uskuteční první z takzvaných warmup parties pro podzimní Lunchmeat Festival. Zpovídali jsme Lakker.
Úsměvně nervózní při hledání těch správných anglických slov a sebejistá při jejich pódiové prezentaci, které by určitou hravost a dět(in)skost mohla i samotná, věčně nedospělá Björk závidět.
Na papíře možná zajímavý hudební zážitek slibující sestava se v praxi stala otrokem jednotlivých skladeb...
... nebo neméně mystické vyprávění Majora Briggse z Twin Peaks, jež tvoří páteř tracku Hyperborea. Biosphere a lidské hlasy.
Co ale pokazili zvukaři, bohudík každým dalším songem víc a víc napravovala čtveřice na pódiu.
Ambientní legendy člověk nepotkává na každém rohu, natož na každém koncertním pódiu. Obzvlášť, když pocházejí ze Států.
Připravené židle byly obsazeny do jedné, stejně jako balkón, postávalo se i po stranách. Pohřební jazzmani.
Před zítřejším vystoupením Serjoži Tankiana tady máme důkladnou vzpomínku na milánský koncert System of a Down.
Ohlédnutí za loňským Denovali Swingfestem ústy Jasona Köhnena a Charlotte Cegarry z Kilimanjaro Darkjazz Ensemble.