

Anifilm 2019, 7.-12.5.2019, Třeboň
Počítal jsem to a vyšlo mi, že bych potřeboval nejmíň dva týdny a k tomu troje záda, tak nabitý ten letošní Anifilm v Třeboni byl.


Počítal jsem to a vyšlo mi, že bych potřeboval nejmíň dva týdny a k tomu troje záda, tak nabitý ten letošní Anifilm v Třeboni byl.


Technika „připraveného klavíru“ se stala brzy proslulou a německého tvůrce dokázala bezpečně odlišit od dalších pianistů, jako jsou Nils Frahm nebo Ólafur Arnalds.



Stál jsem uprostřed naplněné Akropole a říkal si, jak to festival Spectaculare dělá?
Hudba, vizuál, tajemství. Shxcxchcxsh má vše, co podobný dystopický kult potřebuje. Dvě zahalené postavy v mlze, tři výborné desky, shluky písmen.
Kolem Ulsect a Zhrine bylo hned od vydání debutů rušno. Obě kapely přišly s poměrně žádanou extrémně metalovou polohou, která vychází z moderního black/deathu, ale zároveň...
Australské trio The Necks, jednou více jazzové, jindy minimalistické a letos – na dvacáté řadovce Body – skoro až postrockové, se vrátilo do Paláce Akropolis.
Dva dny, pět výborných setů, poznání nového festivalu, z nějž už příště nemusí být jen střípek, ale celý týden, bude-li k mání.
Vlastně jsem za poslední rok neviděl žádnou kapelu tolikrát jako Wrekmeister Harmonies. Proč opakovat. Proč ne.
Hutný základ jistí, bubny s činely ostře řežou a řev uštvanýho psa vystupuje odněkud z boudy přesně jako na deskách.
Audiovizuální působivost a dokonalá souhra smyslů nezanechávají dojem vypočítaného mechanismu. Pořád je tu tvůrce.
Mnohaletý duchovně-hudební koncept kolem fiktivního kněze Murphyho se uzavírá. Studiově, koncertně, u nás i kdekoli jinde. Father Murphy končí.
Za hodinu zahodíš tři večery, na dva další zapomeneš a na ten svůj dorazíš pozdě, protože ve všední dny to přece jezdí dobře. Je sobota, Žižkovská noc vrcholí.
Začneš s čajem nad poezií, pokračuješ divadelním činohrou a ve tři ráno zjišťuješ, že jsi přesně po roce vyháněl popinu noisem.
Žižkovské vrcholy v dialogu a pod nimi každoroční mraveniště, s bezpočtem hrajících, přijímajících, přebíhajících. Letos poosmé.
Střet minulosti se současností. Příšerné klišé a taky jedna z interpretací, co že se to na nové desce Master’s Hammer vlastně děje.
Plán večera je jasný – žádná předkapela, celý čas věnovaný hlavnímu vysílači. Ten je trojčlenný, s bicími, dvěma kytarami, kupou efektů a dechem starých časů...
Festivalová Alternativa potkala brněnský kolektiv AVA. Přivezl se norský Phonophani, přivezl se Tomáš Vtípil a víc už nebylo potřeba, slovo jít znělo jako povinnost.
Šok je jen jedním z prostředků, nikoli laciným cílem. Někdo zaslechl lodě, někdo soundtrack k průzkumu prázdna. Nejlepší koncert Alternativy.
Přesvědčivá apokalyptická atmosféra a vizuálně sonická uhrančivost svádí k plnému odevzdání. Ale není současný koncept Amenry vyčerpán?
Vyberte důvod nahlášení a dopište zprávu pro moderátory.