Husito, slyš III: Rozpad kontaktu

Myšlenky na krájení vlastní přítomností po roce aktivní, kolem sedmé osmé nejvíc. Za hodinu zahodíš tři večery, na dva další zapomeneš a na ten svůj dorazíš pozdě, protože ve všední dny to přece jezdí dobře. Je sobota, Žižkovská noc vrcholí.

Po dilematech začínám v Akropoli, která si tentokrát přisvojila to rock’n’rollové. První volbou První hoře, kapela pro koncerty, nonsensový kabaret stavící na osobitém crossoveru. Trochu metal, trochu rock, trochu punk, trochu jazz, hodně prog a převlékání kabátů jako základní princip. Kabaretní grimasy tu nejsou navíc, skvěle se doplňují s hudební náplní, někdy přímočaře energickou, jindy ironicky plačtivou. Vše musí skončit Absurdistánem. Klaun dává poslední etudku s bublifukem, poťouchlý Ježíš dostane na zadnici a pak už opravdu konec, který je jen skvělým začátkem.

Kritický předěl sedmé osmé mezitím pokračuje, počítám paralelní ztráty a Plusminusnula vynechávám, nejlepší kapelu pro Žižkovskou noc. Dopelord jsou blízko a stíhám. Polská sludge/stonerová houpačka tu byla už před dvěma roky a já tehdy zjistil, že mi ten žánr není tak cizí. V Akropoli mě to ale tentokrát neopíjí a ta cizost je zas blíž. Houpu snad už jen z dvouroční setrvačnosti, víc vydolovat nemůžu.

Po Dopelord už přelet z kopce dolů, do sklepa Žižkostela. Gnaw Their Tongues. Stačí jedna kytara, krkavčí vokál, pultík s elektronikou a fabrika na noise-black je na světě. Stroboskopy kříčí skrz na skrz zamlžené podzemí, vokál přidává bezútěšné blikance. Nizozemské dvojici se v tom útlaku daří zanechat i gradační linku – od strupaté plochy se přechází k rytmické salvě, od abstraktní hlukařiny k démonickým orchestracím. Slast.

Po běsech už zvládám jen Kittchena s Aid Kidem, tentokrát zas nahoře, v nóbl prostoru Vinohradského pivovaru. Set stojí na přepracovaných písních intimního Kontaktu. Zamilovaný už nejsme tak něžně, je tu hluk, neklid a občas i nejistota, co si s tou melodií počít. Kittchenovská poetika přitom žije. Báseň na tělo, které má díky elektronice Aid Kida ještě víc šancí k pohybu, byť někdy končí v křeči a nechce se plně odevzdat. Ve finále ale děkuje. Venku padá tma, kontakt končí.