Z pozice žánrové elity? (Shxcxchcxsh)

Hudba, vizuál, tajemství. Shxcxchcxsh má vše, co podobný dystopický kult potřebuje. Dvě zahalené postavy v mlze, tři výborné desky, shluky písmen. Shxcxchcxsh je důsledná zvěstovatelská hra, která káže skrze rytmy industriálního techna. Za šest let si dvojice osvojila hned několik poloh, někdy typicky žánrových, jindy více hledačských a vynalézavých. Debut byl přímočarý start, nechyběla mu ale atmosféra a zapamatovatelné chvíle, dvojka přišla s rozvitějšími skladatelskými strukturami, trojka obohatila základní zvukové spektrum o špinavý ambient. Těžko přitom mluvit o postupném vývoji. Jde o dílčí, uzavřené epizody, které ze zásady nenaznačují, co bude dál. Než přijde na konci roku řadovka s pořadovým číslem čtyři, máme tu Shulululu, po loňských titulech Rösten 1 a 2 další minialbum.

Nové EP však nepřináší do diskografie příliš nového. Jde o nahrávku s klasicky mysteriózním onomatopoickým názvem, povědomým skladatelským rukopisem a všemi neduhy i duhy, na něž jsme si u švédského projektu zvykli. Pětice skladeb je vystavěna na obdobném principu. Určujícím prvkem tracků je jednoduchý rytmický úsek, který až na drobné výjimky vytrvale smyčkuje a je stavěn do nového a nového kontextu okolních zvukových smítek a nečistot. Skladatelský princip, který je uplatňován napříč celou deskou, je vedle konstantní emoční a zvukové jednoty hlavním tmelem celé nahrávky. Ve schopnosti zajistit celku čitelné zastřešení byli Shxcxchcxsh ostatně vždycky dobří.

Jakkoli se dvojici daří držet materiál pospolu, na ploše jednotlivých skladeb občas tápe. Problémem není ani tak repetitivnost, ale nosnost rytmické báze, na níž je ten který dílek vystavěn. Mluvím především o druhém a třetím tracku, v nichž masivní synkopický beat působí jako ústřední téma těžkopádně a okolní ruchy, které mohou téma efektivně rozvíjet, zbytečně zanikají. A je to škoda, protože jinak je tu k nalezení spousta nápadů. Zbylé stopy vyznívají mnohem lépe. Například Shumumumu osvěžuje dění bezvadnou prací s dynamikou – do tichých pasáží jsou tu důmyslně vkliňovány náhlé sonické pulsy. V titulní Shulululu se zase bravurně daří rozvinout rytmické téma a překlenout dojem skici. Právě v takových momentech k nám Shxcxchcxsh promlouvají z pozice žánrové elity, kultu hodného uctívání.