Objevovat spektakulárně (Daniel Brandt, Rafael Anton Irisarri)
Stál jsem uprostřed naplněné Akropole a říkal si, jak to festival Spectaculare dělá?
Ulsect a Zhrine na nových metalových cestách?
Kolem Ulsect a Zhrine bylo hned od vydání debutů rušno. Obě kapely přišly s poměrně žádanou extrémně metalovou polohou, která vychází z moderního black/deathu, ale zároveň...
Krajinami proudů (The Necks)
Australské trio The Necks, jednou více jazzové, jindy minimalistické a letos – na dvacáté řadovce Body – skoro až postrockové, se vrátilo do Paláce Akropolis.
Ochutnat střepy (Avant Art Festival 2018)
Dva dny, pět výborných setů, poznání nového festivalu, z nějž už příště nemusí být jen střípek, ale celý týden, bude-li k mání.
Dobrý večer, smutku (Wrekmeister Harmonies, Drom)
Vlastně jsem za poslední rok neviděl žádnou kapelu tolikrát jako Wrekmeister Harmonies. Proč opakovat. Proč ne.
The Body a dřevní očista těla
Hutný základ jistí, bubny s činely ostře řežou a řev uštvanýho psa vystupuje odněkud z boudy přesně jako na deskách.
Pořád je tu tvůrce (Godspeed You! Black Emperor)
Audiovizuální působivost a dokonalá souhra smyslů nezanechávají dojem vypočítaného mechanismu. Pořád je tu tvůrce.
Father Murphy, Jarboe a křehké světy
Mnohaletý duchovně-hudební koncept kolem fiktivního kněze Murphyho se uzavírá. Studiově, koncertně, u nás i kdekoli jinde. Father Murphy končí.
Husito, slyš III: Rozpad kontaktu
Za hodinu zahodíš tři večery, na dva další zapomeneš a na ten svůj dorazíš pozdě, protože ve všední dny to přece jezdí dobře. Je sobota, Žižkovská noc vrcholí.
Husito, slyš II: Kamil není Kamil
Začneš s čajem nad poezií, pokračuješ divadelním činohrou a ve tři ráno zjišťuješ, že jsi přesně po roce vyháněl popinu noisem.
Husito, slyš: Na jiných březích podivné opuštěné domy
Žižkovské vrcholy v dialogu a pod nimi každoroční mraveniště, s bezpočtem hrajících, přijímajících, přebíhajících. Letos poosmé.
Retro s Public Service Broadcasting
Plán večera je jasný – žádná předkapela, celý čas věnovaný hlavnímu vysílači. Ten je trojčlenný, s bicími, dvěma kytarami, kupou efektů a dechem starých časů...
Elektronické procházky na závěr Alternativy
Festivalová Alternativa potkala brněnský kolektiv AVA. Přivezl se norský Phonophani, přivezl se Tomáš Vtípil a víc už nebylo potřeba, slovo jít znělo jako povinnost.
Návrat krále (Deathprod)
Šok je jen jedním z prostředků, nikoli laciným cílem. Někdo zaslechl lodě, někdo soundtrack k průzkumu prázdna. Nejlepší koncert Alternativy.
Vyčerpání v krajině Amenra
Přesvědčivá apokalyptická atmosféra a vizuálně sonická uhrančivost svádí k plnému odevzdání. Ale není současný koncept Amenry vyčerpán?
Vzpomínáme s Kauan
Kauan. Sál plný, po spuštění prvních tónů obeznámený, že zvukově bude dobře. Housle melodicky vedou, netonou v hlukové mase.
Dvoucestná plavba s The Necks
Ještě jednou se podívám na Buckovy tři ruce, na arsenál chřestících a zvonících zbraní. Na basu prohýbajícího Swantona. Na flegmatika Abrahamse a vlnobití klapek.