Revoluce se nekoná, ale - The Horrors

Debutový Strange House a černá emo image, zahrnující delší vlasy s patkou, upnuté džíny na vychrtlých nožkách a silný nádech horror punku, to je minulost. Zůstaly jen ty nepříliš silné končetiny. S Primary Colours se totiž pětka z britského Southend-on-Sea vydala cestou radikálního řezu a následného zdokonalování nového zvuku, který lze popsat jako indie-space-dream-pop-rock s vlivy shoegaze a rané psychedelie. Od roku 2005 měl také zpěvák s napůl palestinskými kořeny Faris Badwan čas vyleštit své hlasivky od manického psycho-vřískotu a spolu s nově nabytým sebevědomím na Luminous slyšíme přímo sametově jemný hlas, který Faris může konečně právem považovat za originální.

Trvá skoro tři minuty, než se úvodní Chasing Shadows rozjede, a když to rozbalí, je jasné, že byla stvořena pro zahajování živých vystoupení. Je to typický zvuk Horrors, mixující shoegaze a novoromantický synthpop. First Day of Spring se může zdát až monotónní a je jasné, že Horrors za vás nebudou dělat všechno. Tady musíte být aktivním posluchačem a nacházet drobné detaily, které dokazují, že práce na materiálu zabrala více než rok v nahrávacím studiu. Další So Now You Know má repetitivní punc německých Kraftwerk s nádechem raných Simple Minds. In and Out of Sight má zas nejblíže k tomu být ukázkovým pop songem, ale tam, kde očekáváte, že přijde našlapaný refrén, všechno padá a ztrácí se ve fosforeskujícím oparu pychedelie. Jealous Sun dopadá téměř jako ono tuny vážící slunce a připomíná hledání správné cesty na Primary Colours. S Falling Star se věci dají do pohybu a zkreslené kytary přidávají drive disco-kokainovému bzučení, které místy připomíná stavy vzbouřeného žaludku. I See You není nejsilnější skladbou a může se zdát jako nudná vycpávka, ale naživo bude mít jiný rozměr. A Change Your Mind je skoro jako staromódní balady z padesátek. My and Yours je asi nejméně zapamatovatelným momentem nahrávky, Sleepwalk připravuje půdu pro mocné vyvrcholení s „kašmírovskými“ bicími, které ale samozřejmě nikdy nepřijde.

Luminous lze popsat jako pop s notnou dávkou tanečních linek a zkreslených kytar s připraveným slide válečkem na prsteníku. The Horrors ovládli vytyčený směr a dotáhli k dokonalosti svůj zvuk a vizi. Druhá revoluce se nekoná, ale krok vpřed to svým způsobem znamená. Čtvrtá deska je výstřelem světlice k nebi, která dává světu vědět, že chuligáni dospěli a časy neučesaného garážového punku jsou nadobro pryč.