Role, Vole, Rána

Pražští Role se pohybuje na klubové scéně už nějaký ten pátek. Těžko by někdo spočítal, kolik superlativů se na kapelu, která se dá považovat za dítě Rádia Wave, sneslo. O to větší byla očekávání, když kapela vypustila klip Když tě nikdo nevidí, který na ně strhl ještě větší pozornost. Proč ten povyk a jaká je deska, na kterou se snáší chvála ze všech stran?

Je ještě lepší, než by čekal i ten nejskeptičtější posluchač, kterého se česká hudba nedtoktla a věnuje jí minimální pozornost. Deska, na které kapela dělala bezmála rok, zní na první poslech, jako kdyby se David Koller srazil s The Cure/Echo & the Bunnyman. Její zvuk má ale svoji osobitost. Poslední dobou se objevuje čím dál tím víc kapel, které sázejí na češtinu buď od samého počátku, nebo riskují při změně soundu i možnou ztrátu posluchačů a výsledek stejně nefunguje (Holden změna jazyka rozhodně neprospěla). To není případ Role, u nich je čeština jednou z předností. Texty navzdory své úsečnosti fungují, zní jako melancholická rozmluva s floutkem od vedle z baráku o tom, co se za poslední dobu událo. Strasti osobního života. Všechno je podtrhnuto výborným devadesátkovým zvukem.

Rána skupiny Role jsou i přes doprovázající hype opravdu příjemným melancholickým překvapením roku. Protože kapel, které si vybudovaly specifický sound už na svém debutu, moc není a rozhodně ne na tuzemské scéně.