Ruchový vizionář Prurient

Dívat se kupředu nezřídka znamenalo uvíznout v tunelovitém vidění. Naštěstí se vždy najde pár tvůrců, pro něž vývoj neznamená jen vpřed, ale i kolem sebe. Říkejme jim třeba vizionáři. Dominick Fernow neboli Prurient je jedním z nich.

S tím souvisí fakt, že jeho zaškatulkování by bylo tou nejzbytečnější činností. Podobně jako Ben Frost si libuje v ruchových skladbách, jež prokládá elektronikou a krátkými melodiemi, a umí vybudovat pořádně potemnělou a zároveň uhrančivou atmosféru tíživosti. Na rozdíl od Frosta není kradmá, ale spíš sférická, a ještě jednou na rozdíl – na rozdíl od Frosta si vypomáhá zpěvem. Ve skutečnosti jde ale o pokřivený chrapot, připomínající mix growlu a screama. Když si z pěveckých stylů vyberete zrovna tohle a podbarvíte to nebeskou postrockovou melodií, můžete očekávat v podstatě dva výsledky. Skvost, nebo sračku. A na tu druhou možnost je Prurient moc velký pán. Ostatně vokály jsou ve skutečnosti jeho dlouhodobou předností, tak proč na tom něco měnit.

Ovšem řvaní není tou nejsilnější stránkou desky. Tou je noise, se kterým Prurient zachází opatrně, jakkoliv to neznamená, že by nepracoval s ruchem jako s nekonečnou a zdrcující zvukovou plochou. Frozen Niagara Falls je fúzí jeho noiseového i elektronického já. A noise nebyl nikdy příjemnější, přitom drastický, ostrý a nebezpečný, jako by ho produkoval sám Merzbow. Ve spojení s ambientem a minimalem to působí jako trnitá cesta, která k vám promlouvá novým, tajemným jazykem, jako smrtící vodní proud, který teď můžete obcházet a prohlížet si ho z blízka.

Noise díky melodickým a kompozičním prokladům neztrácí na síle, ani nepůsobí jako klišé, ostatně v dějinách hudby vždy získával undergroundový přístup na popularitě postupným přátelením se s populárnějšími styly. Je to i tento případ - Prurient otevírá ruchové hudbě bránu do jiného světa.

Frozen Niagara Falls ale neznamená neustálé omílání jediného přístupu, skladby jsou vedle sebe v křiklavé konfrontaci. Mají postrockovou gradující náladu, plují po vlnách vzdouvajícího se ambientu s repetitivními melodiemi chrčící elektroniky ve stylu Christian Cosmos. Z ní vylézají chuchvalce screama a kolem se jadrní noise, jiskrný, svěží a neotřelý, rovněž stojí osamocený jako strašák v poli a dokresluje jedinečnost scenérie.

Dominick Fernow namíchal vynikající desku s neustálými momenty překvapení a působivě sladěnou atmosférou, kombinující noise, post-rock, elektroniku a industrial. Neboduje jen odvahou, ale především koncepcí, díky níž získává každá stylová odnož zcela nový rozměr. Není nikterak odvážné říct, že Prurient je jedním z nadstylových vizionářů, že patří do generace, která dláždí cestu progresu. A po ní půjdou ti, kolem nichž se bude točit svět.