S Bossem a sekretářkou do postele

Po nedávné akci v reportu> můžeme konstatovat, že v okruhu MMM vzniká nová větev, která (přinejmenším na deskách) nemá problém být hezká (Planety) nebo může rozjet diskotéku, byť notně špinavou, se spoustou potu a použitých šprcek. (BOSS. A sekretářky.)

Snažil se BOSS vytvořit soundtrack k filmu Sexmise? To nemůže říct na sto procent asi nikdo, u prvního tracku Werden se mi ale do hlavy s jistotou vplížil obtloustlej chlápek kolem čtyřicítky, s masivním knírem, trochu jako Bruno Ferrari, jen ještě o něco klišovitější prototyp Němce, který si přijel zašukat do pohraničí. Nepovedlo se mi ho vyhnat až do posledního songu Návrat. A věřte mi, že jsem se snažil.

Pokud bych měl použít tu nejvolnější asociaci, BOSS a sekretářka se mi nejpevněji spojují s The White Stripes (nekompromisní riffy), LCD Soundsystem (chytlavé beaty a synťáky), možná Queens of the Stone Age (sexuální hudba, robotická kytara), všechno s rezervou. Jejich skladby mají hravost a album si udržuje decentní nadhled, což je věc, která mi u českých kapel často chybí. Rozjuchaná sranda není trvale udržitelná a i tady se objevují kousky, které by se hodily k emotivně vypjatým scénám ve filmech Jonase Akerlunda (toho jsme zmínil už v reportu> z koncertu a pořád si za ním stojím – pokud má tahle kapela nějaké alter ego ve světě filmu, je to právě on). Jmenovitě Nadstavba, Návrat. Solidní práce s náladami, tak jak to umí třeba Modeselektor, byť jsou stylově na zcela jiném území.

Basa je správně basová a chytlavá, kytara chytlavě vtíravá a bicí... Bicí jsou super. Mým nejoblíbenějším bubeníkem je holka (Carla Azar z Autoluxu) a Palma je rozhodně v top ten. Mám pocit, že ženy dokážou mnohem úspěšněji při hře na bubny potlačit ego a to jim automaticky rozevírá obzory.

Proč tedy nečteme o Sekretářkách na Pitchforku a nezvou nás na free passy a pivka zdarma na Primaveru? Geografické limity. Ale taky pár nehezkých jizev na jinak krásném díle. Krátká stopáž některých tracků je zbytečná a při silném materiálu (jako už zmíněná Nadstavba) občas až zamrzí. Některé nápady jsou utnuty ještě dřív, než se stačí rozvinout, největší výtku ale směřuju ke slabé produkci – tohle je album, které by sneslo (a zasloužilo si) mnohem víc studiových vyhrávek a experimentů. Zvukově totiž působí příliš dřevnatě a tím samo sebe dusí.

Zanech řečí se dá považovat za první vlaštovku nového směru v exportu MMM. Neuškodila by mu trocha broušení a externí pohled producenta (to slovo nesnáším), ale i přes porodní komplikace se jedná o desku, která se za sebe nemusí vůbec stydět.