S The Bug do nebe, pekla i na večné časy

Kevin Martin, hudební chameleon a stálice britské elektronické scény, má už přes dvacet let v popisu práce překračovat žánrová omezení a citlivě kolonizovat dosud neznámá teritoria. Z inspiračních vod dubu, industrialu, hip hopu či dancehallu se postupně nořily projekty Techno Animal, Ice, King Midas Sound či aktuální The Bug. Inspirační různorodost je z druhé strany sjednocena místy až experimentálními postupy a důsledným pohybem po temnějších koutech hudební produkce. Kombinace, která alespoň zhruba vymezuje základní tahy autorského rukopisu.

Šest let trvalo, než Martin přišel s nástupcem oceňované London Zoo. Novinka Angels & Devils proti sobě staví dva početně stejně zastoupené tábory reprezentované dvěma polovinami alba. Zatímco prvních šest tracků se nese na vlnách trip hopu, ambientu a elektroniky, kterými prosvítají melancholické až meditativní nálady, druhá polovina je plná časovaných beatových detonací, rytmického běsu a nemilosrdných vokálů. Martin dokáže obě půle autorsky propojit, přesto se může stát, že podle nálady si poslechnete právě jen jednu z nich. Jestliže andělskou šestici lze použít při dlouhých nocích jako doprovod k počítání oveček, ďábelský půltucet je prototypem industriálního inferna a příčinou kaluží potu na tanečním parketu. Intimní polohy hostů jako Liz Harris nebo Gonjasufi jsou střídány sbíječkami typu stálého spolupracovníka Flowdana nebo Death Grips. Tam, kde Gonjasufi úpěnlivě volá o záchranu, přichází Flowdan s hmatatelně démonickou polohou jako ve stopě Fat Mac, kde basovou vlnou jaderného přílivu přispěl také duchovně spřízněný Justin Broadrick. Dokonce ani Death Grips nejsou v této konkurenci položkou, která by projevem vyčnívala mezi dalšími démony. Varhany se potkávájí s tunami betonu a špíny, v pozadí je cítit tradiční dubové cítění, na které se roubují dubstepové inovace, ragga vokály i rapová průraznost. Výsledný hybrid je však díky autorské pečlivosti v obou polovinách nadmíru soudržný. A stejně jako dříve se ve středu dění objevuje specifický a dlouhodobě cizelovaný kopák.

Emocionální bipolarita desky se snadno může stát pastí na posluchače. Přesto je Angels and Devils originální a výživnou zastávkou v Martinově hudební evoluci. Způsob, jakým britský producent ilustruje dystopické rozměry současnosti, ani tentokrát neztrácí na intenzitě a působivosti.