Saul Williams - Revolucionář tělem i duší

Saul Williams dlouho spadal do podobné kategorie jako například Jay Electronica. U obou byl zřejmý obrovský potenciál, který ale dlouho čekal na své naplnění. A zatímco se zdá, že hvězda Jaye Electrona dohasíná, aniž by se stihla rozzářit, tak Saul Williams přichází se svým patrně nejkvalitnějším materiálem nazvaným MartyrLoserKing. Už při čtení názvu posluchač tuší, že na desce je zakódováno více významových rovin, než kolik zvládne unést na první poslech. Nejdříve k názvu. MartyrLoserKing je (dotykové) homonymum jména Martina Luthera Kinga a vnitřní napětí panuje i mezi významem všech tří slov. Indicie mluví jasně: Saul Williams zůstává v srdci především básníkem.

„Smart ways how to use poetry in a street fight...“

To se odráží v řadě metafor, básnické dikci i precizní práci s jazykem. Nicméně Saul Williams na desce vystupuje nejen jako rapper a básník, ale především jako osobnost s jasným názorem. Všichni minimálně tušíme, že s panujícím systémem není vše v pořádku, ale v záplavě informací bývá složité pojmenovat konkrétní neurální body. Právě o to se Williams snaží. Noří se do potenciálně nekonečného výčtu globálních problémů, diagnostikuje a dekonstruuje celé spektrum bolestivých ran globalizovaného světa pozdního kapitalismu a s neredukovatelnou naléhavostí předvádí pokřivenost současného světa. Funguje tak jako neodbytný narušitel veřejného pořádku, který se odmítá podřídit autoritám jen proto, že to diktuje celkový řád. Nahlodává samozřejmou představu o zažitých pořádcích a tematizuje rubovou stranu ekonomicky prosperujícího líce. Přitom se, v době zvedajícího černošského uvědomění, nejedná o rasově motivované momenty, ale o problémy, kterými expanzivní první svět zotročuje reálně bezbranné obyvatele ne-západního světa. MartyrLoserKing je tak možná nejrevolučněji laděnou deskou od dob Public Enemy. A s přibývajícími poslechy tento názor jen sílí.

„How can I describe it? It's a feeling.

That no one would talk about, but everybody knows.

How to get inside it and reveal it.

When pain is the government that governs the unknown.“

Vzhledem k množství aluzí si místy můžete přijít jako v některém z filmů Alejandra Jodorowského, ostatně hned na začátku se ozývá volání po zemi zaslíbené. Manifest, který si uvědomuje nemožnost svého uskutečnění. Země zaslíbená, boží království je v nás. A Saul Williams to moc dobře ví. Zvuková paleta desky je široká a rozprostírá se od hip hopu přes elektro až po halekání afrických šamanů, beaty mají spád a vytvářejí adekvátní prostor pro Williamsovu hudební manifestaci revolučních nálad. Vzhledem k pestrosti může místy připomenout Young Fathers, ale podobnost je spíš náhodná a místo pohledu do nitra mladého člověka, charakteristického pro skotskou kapelu, se Saul obrací k celému světu.

„Well, I think it’s a powerful fucking time to be in this country and in this world where we have access to all of this media and technology where our voices can be heard. We have the power to disrupt the bullshit that’s been going on for centuries“

S trochou nadsázky by se dalo říci, že Saul Williams je americká obdoba Pussy Riot. A stejně jako ony ani on na domovské půdě nezaznamenal většinový úspěch, rapové publikum desku v podstatě míjí. Postavy šamana, hackera, revolucionáře či básníka jsou možná až příliš autentické. Williams se snaží nahackovat systém zevnitř a zničit ho jeho vlastními zbraněmi. Jiná cesta není. A zhudebněnou verzi této snahy budu s chutí poslouchat ještě za pár let.