Šejkr #65: Ještě to nekončí…

„Texty jsem začal psát u hrabání listí. Už jako mladý jsem přišel na to, že když dělám něco monotónního, hrabu listí nebo prostě jen tak chodím, tak mě najednou začne něco napadat.“ Setkání s Jaromírem z Priessnitz jsou vždycky milá a přínosná, aktuálně spolu děláme rozsáhlý rozhovor pro knihu jeho textů, která vyjde v příštím roce, a dozvídám se věci, o kterých jsem neměl ani tušení. A s chozením to mám úplně stejně. Ať už jde o recenze, rozhovory či sloupky. Nebo playlisty.

Podzim nepatří mezi moje oblíbená období. Jasně, barvy, listí, poetika a tak dále, všechno chápu a respektuju, ale nedostatek světla a krátící se dny mi to nenahradí. Na druhou stranu je pravda, že právě podzim je na procházky téměř ideální, jednak venku není tolik lidí a pak se taky na jednom místě nedá příliš dlouho vydržet. Milovaná Grébovka, Žižkov, Vršovice, Vinohrady. Je to vlastně jedno. Sluchátka v permanenci, myšlenky v rozletu, a i kdyby z toho nic nebylo, tak si alespoň člověk některé věci pěkně srovná. Je za tím setrvalý pohyb, monotónnost nebo jen „obyčejné“ prokrvení mozku? To je jedno.

Během posledního víkendu jsem, kromě žižkovských nocí, prochodil pěšky půl Vinohrad, ale nestačilo to. V neděli v podvečer jsem se z Šumavské vydal pěšky do Strašnic. Bylo před šestou, venku skoro nikdo. Skutečnost, že lidi v Praze chodí málo ven nebo obecně se méně pohybují venku, mi byla vždycky podezřelá, ale tohle nedělní odpoledne jsem prázdné ulice docela vítal. Procházet se větším městem má zvláštní kouzlo, člověk je součástí společenství, ale přitom samostatná jednotka. Rozběhnuté přemýšlení – nad prosincovým číslem a dalšími věcmi – se ale příliš nevyplatilo. Okolí bylo někde ve třetím plánu a ve chvíli, kdy jsem z liduprázdné Ruské odbočil do Mexické, jsem skoro porazil chudáka u popelnic. Záplava nadávek byla na místě. Nestačilo pár cigaret, neujala se ani čtvrtá omluva, tak jsem šel dál. „Dávej pozor na cestu, debile. Co máš v hlavě?“ nadával na celou ulici. Jo, to kdybys jenom tušil.

„Ještě to nekončí a už nezačíná,“ zpívá Jaromír v jedné z mých oblíbených písní od Priessnitz. V tom je taky jistá alegorie podzimu, nemyslíte? A možná i procházek. Konec roku je vždycky hektický a tenhle dvojnásob. Jen málokdo tuší, co se stane v příštích týdnech, příklady z posledních dvou let jsou až příliš živé a představy, že dojde k něčemu podobnému, docela reálné. Možná i proto se toho snažíme stihnout tolik. Žižkovská noc byla takřka euforická, podobně jako koncert Kae Tempest a Saula Williamse. I když ve druhém případě to bylo řádně distingované a tlumené, ovšem o to silnější. Křest Ameliiny desky mě čeká hned, jak tohle dopíšu, aspoň část cesty z kanclu se projdu. Za oknem skučí meluzína a stejně nikdo neposílá věci, co měly být dávno hotové.

Dnešní playlist vznikal během víkendových procházek. Chybět nebude FVLCRVM feat. Annet X, což je bezpochyby jeden z tracků roku, hned několik ukázek z novinky Theona Crosse či intenzivní Pacino, Jada Kingdom nebo vyloženě podzimní Galaxie 500. A pochopitelně přijde i Amálka.