Šejkr #88: Zůstaň tu tak dlouho, jak chceš…

„Dávejte pozor na podlahu,“ zazní ve chvíli, kdy nečekaně došlápnu na ztvrdlé bahno umístěné na podlaze setmělé instalace thajsko-amerického multimediálního umělce Korakrita Arunanondchaie ve Veletržním paláci a podlomí se mi koleno. Jak příznačné pro poslední dny. Arunanondchai je zahraničním hostem letošní expozice Cen Jindřicha Chalupeckého, čarokrásné i úderné obrazy z jeho videí jsou omamné a vtahující. O to podvratněji si člověk bere zmíněný došlap. „Zůstaň tu tak dlouho, jak chceš, protože beze snů jsi svobodný,“ říká Arunanondchai v jednom ze svých záběrů. Děkujeme.

Letošní podzim začal skvěle. Vykračuji si takhle do práce a najednou zjistím, že kácí můj oblíbený kaštan. Objektivně je třeba říct, že ten strom, letitý, ohnutý mnoha předchozími podzimy, bránil výhledu a vůbec ohrožoval ulici. Ale stejně. Navíc na tom plácku u vjezdu do garáží začalo pekelně foukat, jak se tam najednou otevřela spousta prostoru. Asi začnu chodit jinudy. Když už vytahujeme kabát tak brzy. V sobotu v Dobřichovicích jsem žehral, že ho nemám, pak ho pár dní nosil a stěžoval si stejnak. Na tmu i na zimu. Když tohle píšu, je jako na potvoru slunečno a krásně. S náladou to máš jako s počasím, říkám kamarádce na otázku, zda se za ní stavím na letošní Žižkovské. Nikdy nevíš, jak se to vyvine. „Lay your head down, all the will in the world won’t get it done,“ zpívá Kurt Wagner.

Procházím Veletržním palácem a mám radost, že to tady zase po nějaké době začne trochu žít. Mám tuhle budovu rád, aniž bych úplně přesně věděl proč. „Kuřácká“ výstava je vlastně pěkná, byť mi celé to téma přijde trochu… prchavé? Nicméně instalace mezi záclonami je velmi decentní a povedená, některé vystavované kusy jsou vyloženě kouzelné. Věděli jste například o baletu jménem Nikotina? Potěšily taky letošní nominace na diskutovanou Cenu Jindřicha Chalupeckého, zejména obrazy Martiny Drozd Smutné nebo instalace Olgy Krykun. V tiskovce se o díle Krykun píše jako o „formě feministického punku“ nebo o „balancování na pomezí offline a online světa“, dojmy z jejích pomněnek a zdobených motýlkovitých dronů ale utíkají mnohem dál. Voní návratem k dávným mytologiím, ozvěnou dob, kdy se za zážitky muselo ven. Někam daleko. Time is the flat circle, pamatujete?

„Zůstaň tu tak dlouho, jak chceš, protože beze snů jsi svobodný.“ Ta věta mi uvízla v hlavě. Jasně, bylo to teprve ráno, ale mám neodbytný pocit, že tohle úsloví se mně bude držet dlouho. A to podzim teprve začíná, co budeme říkat za měsíc. Ještě že jsou dny tak nabité a na přemýšlení zbývá tak málo času. Teď teprve si všimnu, jaké má tenhle Šejkr pořadové číslo. Jakže to říkala la fama? „No hay manera que desaparezca.“

Dneska večer na Radiu 1 to bude totální časová spirála. Kytary, bangery i obžaloby. Kosmik musik. Spolu s Lambchop, Salto with Love, W.I.T.C.H., The Wilderness, Kutu, Vellocet Roll nebo Holy Motors. Balance Is Gone.