Senzitivní Caipi Kurta Rosenwinkela

Jazzový kytarista Kurt Rosenwinkel vydal album nazvané Caipi, které v kontextu jeho předchozí tvorby překvapuje, zní odlišně. Caipi je zvláštní ostrov, kde hudba získává zpět svůj rituální a duchovní rozměr.

Zásadní změnou je absence Rosenwinkelova zpěvu, tentokrát obstaral vokální linky Brazilec Pedro Martins, jehož senzitivní falzet většině písní vyhovuje. Tempa jsou ospalá, zasněná a zastřená jakýmsi dusným oparem, který prostupuje i zvukem nahrávky. Většinu nástrojů si Rosenwinkel nahrál sám: fúze latinskoamerické rytmiky, jazzové harmonie a rockového feelingu tím získala nezaměnitelný výraz.

Titulní song s jasnou inspirací brazilskou rytmikou a invenční melodickou linkou potěší jedním z nejvýraznějších Rosenwinkelových kytarových sól. Kama pokračuje v podobném duchu, přidává se uhrančivě rozechvělý falzet zmíněného Martinse. Casio Vanguard vůbec nejpříznačněji odkazuje k brazilské hudbě, přitom však podává spolehlivý klíč k pochopení nového Rosenwinkela: úlomky a fragmenty dvou až tří melodií se vracejí v nekonečných kruzích, prostupují se a mizí do ztracena. Tento princip funguje v rámci celého alba.

Zvukové kvality hledejme i v textové rovině: kromě angličtiny a portugalštiny Rosenwinkel zpívá vlastním nedefinovatelným jazykem, směs novotvarů je příbuzná experimentální poezii, lexikálně však odkazuje k jižním jazykům. Summer Song sice zavání příjemným letním bezčasím, hudebně se ale navrací k ortodoxnějšímu jazzu a tato tendence kulminuje v následujících harmonicky bohatých skladbách Chromatic B a Hold On. Jako by na chvíli vyhaslo neoromantické okouzlení a byli jsme vrženi zpátky do reality, viz ostré střídání tónin a drsnější zvuková barva kytary.

Magie a něha se vrací v nejintimnější písni alba Ezra, věnované Rosenwinkelovu nejmladšímu synovi. Poprvé zazní subtilní saxofon Marka Turnera, který jen tlumeně opalizuje něžnými melodickými linkami a svým výrazem souzní s láskyplným poselstvím a metaforickým požehnáním otce synovi na cestu labyrintem života. V countryovém aranžmá songu Little Dream překvapí bluesrockové kořeny, které se dostanou na povrch až v kytarovém partu vzácného hosta, Erica Claptona. Casio Escher, Interscape a závěrečná Little B nic nového k poetice alba nepřináší, ale každá jediná zapadají do jeho kontextu.

Caipi je čistá touha, roztančená radost a Rosenwinkelův vnitřní vesmír, který rezonuje pozitivní energií. Má dar svolávat, má schopnost sbližovat. Hudba Kurta Rosenwinkela je ale vrstevnatější, než aby působila jen v relaxační, esoterické roli. Caipi je ostrov plný radosti, která nemá s akademickou rutinou nic společného.