Sesterská anarchie (Gloria!)

Režijní debut italské herečky a hudebnice Margherity Vicario nazvaný Gloria! dává hlas nadaným ženám, jejichž talent zůstal za zdmi řeholních institucí. Film kombinuje prvky dobového dramatu, hravého muzikálu a feministické vzpoury. Audiovizuálně pestrý snímek nabízí tezi, zda za zrodem pop music nestála skupina sirot z počátku 19. století.

Děj zachycuje životní příběh němé řádové služebnice Teresy (Galatéa Bellugi) a skupiny hudebnic orchestru kláštera Sv. Ignáce. Ty se pod vedením kněze, mistra Perliny (Paolo Rossi) připravují na návštěvu papeže Pia XII., který má být při příležitosti jejich koncertu korunován. Bez mistrova vědomí se trojice dívek společně s Teresou pravidelně schází ve sklepení, kde se připravují po svém, hravými a provokativními skladbami se snaží vzepřít církevním autoritám.

Vicario použila známé barokní melodie, které sama zremixovala do moderní, popové podoby. Vivaldiho Gloria, jež dala snímku název, zaznívá v několika alteracích, režisérčin smysl pro kreativitu demonstruje snoubení orchestrální melodie s něčím tak obyčejným jako je míchání vařečky či smýčení košťat. Hudební doprovod kontrastuje s chladnou, důmyslně promyšlenou mizanscénou.

Prostředí kláštera je zahaleno v mlhavém oparu. Interiéry jsou strohé a šedivé, stejně jako každodenní nálada mladých žen. Jejich oděvy barevně splývají s ponurým okolím, dívky jsou oděny do cudných dlouhých šatů pastelových barev – sboristky do bledě modré, služebnice do šedohnědé. Atmosféra se mění ve chvílích, kdy dívky opouští zdi konventu, rázem jsou oblečeny pestřeji, obklopuje je zelená louka a sluneční svit, barevná paleta reflektuje psychologické rozpoložení postav.

Film pulzuje rebelantskou energií, kterou propojuje s feministickou reinterpretací historické události. S podobnou drzostí jako Marie Antoinetta (Sofia Coppola, 2006) či Korzet (Marie Kreutzer, 2022) i Gloria! bourá tradiční představy o postavení žen v dějinách. Rozmanitá hudební kompozice, psychologicky laděná atmosféra a důraz na kolektivní ženskou zkušenost křičí po svobodě projevu a odporu vůči mocenským strukturám.