Sex worker, intimní terapeutka? (Virtuální přítelkyně)

Fenomén OnlyFans pro většinovou společnost představuje platformu s erotickým obsahem, která poskytuje exkluzivní fotografie, videa či dopisování. Ačkoli se v souvislosti s aplikací nejčastěji diskutuje o jejím pornografickém obsahu, její síla tkví v něčem jiném. Barbora Chalupová v novém dokumentu nahlíží na sociální vazby a specifické formy intimity, jež na OnlyFans vznikají.

Po spolupráci s Vítem Klusákem na snímku V síti (2020) se Chalupová postupně odklání od odhalování temných zákoutí internetu. V Zákonu lásky (2021) konfrontační přístup mění v pozorování občanského boje za manželství pro všechny a klade si otázku, proč návrh ve společnosti stále vyvolává tak vyhrocené emoce. Snímek Virtuální přítelkyně (2025) posouvá její režijní tvorbu ještě intimnějším směrem. Destigmatizuje ženy, které se živí online erotickým obsahem, a ukazuje, že popularita platformy nestojí jen na tělesnosti, ale i na potřebě blízkosti, komunikace a terapeutické péče. Tři protagonistky, Inked Dory, Tinix a Rosalinda, přizvaly štáb do svých ložnic a umožnily mu sledovat, jak se jejich soukromý život prolíná s tím pracovním.

Zaznamenané ženy tráví většinu svého dne prací, na digitální aktivitě závisí jejich živobytí. Příklad Tinix ukazuje, že k úspěchu u fanoušků zdaleka nestačí jen fotka ve spodním prádle, k profesnímu růstu je třeba promyšlený plán, zahrnující budování značky, práci s image, definování cílové skupiny i stanovení ceníku. Dokument vybízí k zamyšlení nad řadou otázek: Lze v tomto povolání vést stabilní rodinný život? Jak si v době digitálního zahlcení získat a udržet fanoušky? Jak odolávat kritice okolí? Místo jednoznačných odpovědí na emancipační otázky sledujeme spíše svědectví o nezvyklém tématu.

Chalupová zároveň s empatií zachycuje absurditu každodenních situací. Protagonistky vytvářejí erotický obsah, zatímco ve vedlejším pokoji spí jejich nic netušící dítě, či je zpovzdálí sleduje partner, který si sám není jistý, co si o tom má myslet. Film propojuje realitu domácího prostředí s kontroverzním online prostorem a snaží se porozumět nejistotám žen i křehkým hranicím intimity, na nichž OnlyFans stojí. Právě na pozadí střetu banality a výstředního vyvstávají limity díla.

Virtuální přítelkyně postrádají hlubší výpověď, snahu porozumět motivacím protagonistek a profesním ambivalencím, schází pohled protistran. Ačkoli otevírají důležitá společenská témata, po skončení přetrvává pocit, že otázek zůstalo více než odpovědí.