Shepherdův návrat domů

Možná se mýlím, ale v kariéře (téměř) každého bluesmana přijde den, kdy se rozhodne natočit album písní, které jej formovaly. O takový návrat domů se nyní pokusil zástupce střední generace bluesových kytaristů Kenny Wayne Shepherd. Sedmé studiové album nazval velmi příznačně Goin‘ Home a v jeho případě by se dalo hovořit o jakési bilanci, možném zlomu v kariéře. Kenny Wayne už není tím zázračným dítětem s kytarou, ale vyzrálým čtyřicátníkem, který o pozici na bluesové scéně nemusí bojovat. Návrat domů tak pro něj může být možností k nadechnutí před vykročením do dalších hudebních let.

Shepherd nemá potřebu cokoliv sobě nebo někomu dalšímu dokazovat, vybral prostě kolekci dvanácti písniček, které má – očividně – rád a hraje je tak, jak podle něj znějí nejlépe. V mnoha případech to znamená v souladu s původní interpretací (výrazná podobnost je patrná třeba u House Is Rockin‘ Stevie Ray Vaughna).

Výběr písniček můžeme chápat i symbolicky. Projdeme-li názvy, najdeme v nich vyrovnávání se s vlastním (nejen muzikantským) životem – I Love the Life I Live, Boogie Man, Looking Back, Still a Fool… Kenny Wayne Shepherd nám tímto podává zprávu nejen o hudbě, kterou má rád a která ho inspirovala, ale hlavně nám vypráví o sobě samém. Shepherd na Goin‘ Home sahá do archivu ke klasikům a na jednom albu se tak potkávají BB King, Muddy Waters, Willie Dixon či Freddie King, ke všem je přistupováno se znatelnou úctou. A s ne zrovna velkou interpretační nápaditostí. Ale to budiž Shepherdovi odpuštěno, blues bylo vždy spíš o vzdávání úcty legendám než o snaze vytvořit cover, který by byl k nepoznání.

Instrumentačně deska nepřekračuje standardy nastavené pro moderní bluesové album, Shepherd se tentokrát nepředstavuje pouze jako kytarista – stále je velmi inovativní a je radost naslouchat jeho svižným prstům, ve kterých je zároveň spousta citu a něhy –, ale i jako zpěvák. I tady si je velmi jistý, jeho hlasové zabarvení se k žánru hodí přesně.

Shepherův návrat domů potěší. Zase jednou poctivé blues, výborně zahrané, s pečlivým výběrem skladem, který není jen ledabylým nakládáním žánrových hitů, ale má sofistikovanou dramaturgii. Kenny Wayne Shepherd dozrál a jak Goin‘ Home dokazuje, má stále obrovský potenciál. Jen ho už nebude chránit nálepka mladého zázraku s kytarou.