Články / Profily

Slast digitálního purismu (Raster((Noton))

Slast digitálního purismu (Raster((Noton))

Karel Veselý | Články / Profily | 21.09.2021

Mezi nejoblíbenější filmy německého skladatele Franka Bretschneidera patří Ikarie XB-1 režiséra Jindřicha Poláka. Černobílá československá sci-fi ze začátku šedesátých let se v Německé demokratické republice vysílala jako seriál na pokračování a malý Frank příběh, v němž kosmická flotila z 22. století narazí na vrak lodě z 20. století s atomovými zbraněmi na palubě, hltal z televizní obrazovky. „Každý pátek v sedm večer jsem seděl u televize a byl uhranut těmi zvuky. Používali elektronickou hudbu, která zněla, jako by byla z jiné planety,“ vzpomíná v rozhovoru pro portál Sounds of Tired City na unikátní soundtrack Zdeňka Lišky. „Doba byla inspirovaná technologií, která ji táhla vpřed. Lidstvo se poprvé dostalo do vesmíru, pak na měsíc a všechno se dělo hrozně rychle. Nic se nezdálo nemožné,“ popisuje Bretschneider (ročník 1956) své formativní roky.

Estetika mimozemských zvuků rané elektroniky i kouzlo údivu vědecké fantastiky z úsvitu kosmického věku je zapsána hluboko v DNA vydavatelství Rastermusic, které Bretschneider před 25 lety založil s Olafem Benderem alias Byetonem. V nahrávkách z katalogu Rasteru se vzývá digitální purismus, je slyšet generovaný šum, chybové lupance i strojový rytmus. Je to minimal techno pro porouchané roboty, záznam dialogu neuronových sítí i signály neznámého kódu z dalekého vesmíru. Jedno z nejdůležitějších vydavatelství pro experimentální elektroniku posledního čtvrtstoletí oslaví své narozeniny na letošním festivalu Lunchmeat. 27. října vystoupí v CAMPu oba zakladatelé labelu – Frank Bretschneider a Byetone.

MÉNĚ JE VÍCE

Začátek devadesátých let byl v znovu sjednoceném Německu spojený s mohutným nástupem techna. Divoké taneční večírky zaplnily prázdné budovy i továrny, kterých bylo v zemi spousta, a křepčení do monochronního beatu 4/4 oslavovalo nově nabytou svobodu i pád železné opony. Bretschneider a Bender byli explozí taneční elektronické hudby fascinováni, ale jako příslušníci o něco starší generace zůstávali trochu opodál. Hlavně ale tušili, že počítače se dají v hudbě používat i mnohem sofistikovaněji. „Na technu mě fascinoval jeho minimalismus, redukcionismus,“ říká Bender/Beytone, který v jednom rozhovoru prohlásil, že místo hesla „Co víc ještě můžu udělat?“ je jeho hudební tvorba vedená spíše pravidlem „Jak toho můžu udělat ještě méně“.

Bretschneider a o dvanáct let mladší Bender se potkali v polovině osmdesátých let ve skupině AG. Geige, undergroundovém hudebním tělese, které spojovalo nonkonformní mládež z jejich rodného města Karl-Marx Stadt, dnešního Chemnitzu (česky Saská Kamenice). „Někdo hrál, někdo točil filmy, všichni jsme se znali a potkávali na bytových večírcích,“ popisuje Bender osmdesátky v provinčním industriálním městě, kde tehdy žilo asi 300 tisíc obyvatel. Spiklenectví bytové komunity ale ukončil pád režimu – AG. Geige brzy zjistili, že nemůžou konkurovat zahraničním kapelám, které začaly do města jezdit, a činnost ukončili. Místo kapele se mohli věnovat vlastní tvorbě, Bretschneider se vrátil ke svému elektronickému projektu A.F. Moebius, inspirovanému matematikem stejného jména, a později vydával pod jménem Komet. Bender, který se víc věnoval filmu a grafickému designu, pracoval v devadesátých letech v hudební distribuci. Právě zkušenosti z této sekce průmyslu ho přivedly k myšlence založit si vlastní vydavatelství. Bretschneider už v osmdesátých letech provozoval kazetový label.

„Slovo ,rastʻ jsme zvolili proto, že všechno, co dnes vnímáme z televizí nebo počítačových monitorů, je právě skrze rastr – mřížku, na níž se skládá obraz,“ vysvětluje Bretschneider, jak dostalo jejich vydavatelství Rastermusic jméno. „Jsme původem grafičtí designéři, takže rastrové body jsou náš denní chleba. Líbilo se nám to ale i proto, že jsme veškerou hudbu dělali na počítači.“ K prvním nahrávkám patřil i puristický vizuální styl průhledných krabiček kompaktů s přelepkou. Label ale vydával i různé „fetišistické“ produkty jako třeba paměťové moduly, na nichž byly nahrávky ve speciálním formátu pro vysoké rozlišení zvuku.

Komunita kolem Rastermusic se záhy začala rozrůstat – přidal se k ní třeba americký skladatel William Basinski, ruský zvukový umělec CoH nebo finský hudebník Mika Vainio, člen Panasonic, vydávající svoje projekty pod značkou Ø. Věhlas labelu rostl – shromažďoval kolem sebe elektronické muzikanty, kteří stáli mimo komerční sféru taneční scény a o elektronice přemýšleli víc konceptuálně než užitkově. Zajímavými počiny přispěli i oba zakladatelé – Byetone dělal na deskách jako Death of a Typographer experimentální techno s využitím extrémních frekvencí. Bretschneider se na albech Rhythm nebo Rand vyžíval v glitchovém minimalismu.

VYDÁVAT IDEJE

Bretschneider a Bender kupodivu nejsou jediní elektroničtí experimentátoři z městečka Chemnitz nedaleko českých hranic. Dalším důležitým rodákem je Carsten Nicolai alias Alva Noto, který od poloviny devadesátých let provozoval vydavatelství Noton.archiv für ton und nichtton, zaměřené také na uměleckou elektroniku. Trojice hudebníků se na konci tisíciletí potkala v improvizačním projektu Signal a v roce 1999 spojili síly k vydání dvacetidílné kompilace 20' To 2000. Ta vycházela jednou měsíčně a pozvaní hudebníci – zásadní jména experimentální elektronické scény jako Ryoji Ikeda, Scanner nebo Wolfgang Voigt – na ní měli za úkol napsat hudbu pro posledních dvacet minut 20. století. Ambiciózní projekt se vydařil, obdržel prestižní cenu Prix Ars Electronica a vystavovali ho v newyorské Museum of Modern Art i pařížském Pompidou Centre. Od této chvíle se cesty obou labelů spojily pod jménem Raster-Noton a vznikla značka, která byla první dvě dekády 21. století synonymem nejvyšší kvality.

S nástupem nového tisíciletí se v elektronické hudbě spustil pozoruhodný obrodný proces, který po hedonistických devadesátkách znovu vynesl do popředí inovace a experimenty. Žánry jako microhouse, glitch nebo minimal techno si těžko představit bez nahrávek z katalogu Raster-Noton. „Nevydáváme hudbu, vydáváme ideje,“ tvrdí Carsten Nicolai v rozhovoru pro portál Resident Advisor a naznačuje tak, že Raster-Noton vyznával vždy spíše konceptuální či filosofický přístup k tvorbě hudby. Který jiný label operuje ve své diskografii s odkazy, jako jsou Kraftwerk, Gustav Mahler, musique concrete nebo rané experimenty z elektronických studií?

Za fetišem digitálních zvuků radikálních frekvencí je ale pořád skrytá puristická funkcionalita techna, určujícího srdeční pulz hudby 21. století. Kohorta kolem labelu připomíná víc tým seriózních akademiků či laboratorních vědců než pophvězdy, přesto nikdy neměli k mainstreamu zase tak úplně daleko. Bender a Nikolai pod jménem Diamond Version předskakovali Depeche Mode na jejich evropském turné v roce 2013 a v diskografii labelu je k nalezení také soundtrack k hollywoodskému filmu The Revenant: Zmrtvýchvstání dvojice Ryuichi Sakamoto a Alva Noto.

V roce 2019 oslavil Raster-Noton dvacáté výročí, k němuž si nadělil výpravnou pamětní knihu Source Book 1. Následně Bretschneider, Bender a Nicolai oznámili, že spojenectví se po dvou dekádách ukončuje. Ke slovu se tak dostal obnovený label tentokrát nazvaný Raster Media, který se stará o katalog mateřského vydavatelství a dál objevuje zajímavá jména na poli experimentální elektroniky z celého světa. „Nikdy jsme o Raster nepřemýšleli jako o komerčním vydavatelství. Spíše to vždy byla platforma pro umělce, kterou řídí jiní umělci,“ říká Bender a možná odhaluje důvod, proč jsou i po čtvrtstoletí v popředí vývoje.

Info

Raster Media
web

Lunchmeat x CAMP: raster 25th anniversary
27. 9. 2021 19:00
CAMP, Praha
fb událost

Lunchmeat Festival
27. 9. - 2. 10. 2021
Praha
web festivalu

foto © se souhlasem Raster Media

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Liraz aneb retropop s příčinou

Jiří Moravčík 12.07.2021

Zatímco v izraelském seriálu Tehran hraje zpěvačka Liraz Charhi agentku Mossadu, na pop-rockovém albu Zan dokazuje, jak napínavé může být tajné natáčení s íránskými hudebníky.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Co je to dneska videoklip? (Na vlastní oči: David Kořínek)

Karel Veselý 07.01.2021

David Kořínek (Rafani) současnou hudbu sleduje se stejným zájmem jako umění a to mu dává šanci oba světy, které se v mnohém ovlivňují, zodpovědně srovnávat.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Z okraje společnosti do kulturního kánonu (Grime)

Jakub Šíma 07.01.2021

Prošel cestu, na které dokázal dát hlas lidem z okraje společnosti, aktivizoval je a nabídnul vzory, s kterými se mohli ztotožnit. Grime.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Buď řeznickej pes (Michael's Uncle)

mxm 06.01.2021

Někdy v jednadevadesátém kdosi zazvonil za dveřmi v paneláku uprostřed hornického sídliště... Maxim týrá paměť v rubrice Kult. Michael’s Uncle.

Full Moon Stage 2021: The Membranes

redakce 06.12.2020

Comebacky jsou módou i prokletím posledních let. Jeden takový budeme mít na Full Moon stage na Colours. A bude to nejvíc.

Full Moon Stage 2021: The Sweet Release Of Death

redakce 05.12.2020

Strhující koláž, křišťálově čisté melodie i výbuchy surového hluku. Máte rádi Sonic Youth?

Full Moon Stage 2021: Lonker See

redakce 04.12.2020

Lonker See si zakládají na neustálém překvapování posluchačů i sama sebe, své dobrodružné kompozice staví na improvizovaných základech. Vyzkoušíme na nadcházející Full Moon Stage.

Full Moon Stage 2021: I Like Trains

redakce 03.12.2020

Neúnavný taneční beat a angažované a buřičské texty, to je čtvrtá kapela naší Full Moon Stage.

Full Moon Stage 2021: Repetitor

redakce 02.12.2020

Radost z hluku. Srbská formace Repetitor představuje to nejlepší z bělehradské alternativní rockové scény.

Full Moon Stage 2021: Vanishing Twin

redakce 01.12.2020

Chvílemi na riviéře z černobílého francouzského filmu, chvílemi na bláznivé vesmírné stanici. Seznamte se s druhou kapelou Full Moon Stage.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace