Sophie Hunger míří světlu vstříc

Sophie Hunger si ovací a pochval užívá v posledních letech až nad hlavu, ostatně žádná poklona se nedá zpochybnit nebo napadnout. Nejdůležitější ale je, že si je zatraceně dobře vědomá toho, jak rychle by se na ni mohlo zapomenout. Tady je to riziko, ta past, to nebezpečí. S předchozím albem 1983 totiž vystoupila ze stínu, najednou míří reflektory přímo na ni, tak co holka, co teď uděláš? Máš na to? The Danger of Light definitivně potvrzuje opatrnou nálepku „zrodila se hvězda“ a přidává za něj velký vykřičník.

Většina recenzentů nebo novinářů mluví o Sophie jako o novodobé Alence, ze sloganů o písních z krajin za zrcadlem se stala mantra. Přitom jde o hrubé nepochopení. Sophie Hunger je bezpochyby čarodějka, ale naprosto civilní. Za jinotaji v textech a nečekaným úspěchem nehledejte laciné duchovno nebo bazarovou spiritualitu. Vůle a slovo, tohle bylo na počátku. Rovněž příznačně vybraný pseudonym sedí jako ulitý, Sophie Hunger je skutečně hladová. Po zážitcích, notách a samozřejmě i úspěchu. Odtud se bere to sebevědomí, jistota a suverenita, tady pramení přirozenost. Novinku natáčela po celém světě, výčet spolupracovníků by zabral půlku strany, ale to není podstatné. Důležité je, že se to na albu nijak extra nepodepsalo, stále zůstává hlavně její.

Rererevolution na úvod, briskní jiskřivá melodie s vypjatými pasážemi a kouzelným zklidněním v refrénu. Kde je moje revoluce? Nezaměnitelný přidušený trombón poprvé v akci, jedno z hlavních poznávacích znamení jejího zvuku naštěstí trvá. Písně, ve kterých se přirozeně proplétá sympatický pop, jazz a folk; žádná revoluce. Hlas pak pečetí výjimečnost, Sophie uchvátí už prvními verši. Soulová balada Soldier s dominantním pianem, rozpustilé Like Like Like, „mardigrass“ v němčině Das Neue; každá píseň je unikátní, každá má vlastní osobnost a všechny spojuje zářivá nit Sophiina vokálu a nadšení. Sophie Hunger je hudbou doslova prostoupena, přirozeně formuje to, co z ní prýští. Jednotkou světla je tón, kořením harmonie a melodie šperkem. Málokdy se stane, že vlastně nezáleží na tom, jaký song je, že nezáleží na stylu nebo na situaci. Tady je ten dar tak zřejmý, že není o čem diskutovat.

Mezi ozdoby alba patří tajemná Heharun, vypjatá Holy Hells s fantastickými dechovými frázemi nebo zmíněná Das Neue, ale drobit světlo na atomy nemá smysl. The Danger of Light září hlubokou, tajemnou krásou, podobně jako předchozí kolekce 1983, byť je zase trochu jiné a možná chytřejší. Komu by nestačila základní verze alba, má k dispozici dalších šest plnohodnotných bonusů, včetně osobitě uchopených klasik Ne me quitte pas a hlavně Mistrova One Too Many Morning. (Bob Dylan patří mezi největší Sophiiny hrdiny a jsou si podobní schopností „vrůst“ do písničky.)

Sophie Hunger míří světlu vstříc, nebezpečí navzdory. Nebojí se. S novinkou ani není čeho, spolu se Sun Cat Power a The Haunted Man od Bat For Lashes patří The Danger of Light mezi tři nejsilnější ženská alba letošního roku.