Sorry, Baby, nejsem oběť

Eva Victor, známá štiplavě komediálními virálními videi, se ve svém režijním debutu Sorry Baby odklonila od intelektuálních gagů a rozhodla se zkoumat sexuální zneužití.

Agnes (Eva Victor) se stalo něco hrozného, během vysokoškolského studia byla zneužita lektorem. Po svém boku má nejbližší přítelkyni (Naomi Ackie), kočku, příležitostného milence (Lucas Hedges) a odhodlání žít dál. Po prvotní směsici popírání a pochybností čelí Agnes hořkému smíření, které Victor ztvárňuje s citlivostí a surovým, uštěpačným humorem. Ten si zachovává i během mezilidských interakcí s přáteli i naprostými cizinci.

Prožité trauma však naráží na necitlivé reakce okolí: chladný monolog lékaře Agnes redukuje na další výstřelek MeToo, dvojice univerzitních zaměstnankyň ji zase pseudoempaticky přesvědčuje o univerzitním safe space a ženské solidaritě. Trapné dialogy točící se kolem sexuálního napadení jsou jen další překážkou, kterou musí překonat, aby se přes trauma přenesla. Přepjatý tón zahnaný do absurdna nicméně z jemné naturalistické atmosféry působí nepřirozeně a násilně.

Navzdory hlavnímu motivu je zpracování od explicitního násilí oproštěno. Trauma se odkrývá jen nepřímo, ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠skrze záběry na vchod domu, kde strávila osudný večer, váhavé poznámky ze stran nejbližších přátel i symbolické detaily odkazující k muži i prožitému útoku. Tyto náznaky se postupně proměňují v konkrétnější obrazy, které odrážejí osobní i psychologický vývoj. Téma je zachyceno s křehkostí, vřelým humorem a jízlivou ironií. Režisérka osvěžujícím způsobem reflektuje, jak sexuální atak může narušit sebevědomí, aniž by ho úplně zničil, Agnes je stále vtipná, upřímná, schopná budovat učitelskou kariéru i nové vztahy.

Svižná černá komedie přetváří zažité pojetí traumatických zápletek, které mají tendenci dávat tragickému prožitku destruktivní moc a redukují ženu na pasivní oběť definovanou útokem. Sorry, Baby tuto perspektivu odmítá a přináší emancipovanou výpověď ženy, jež se rozhodla žít dál.