Současné, nebo bizarní? Rangleklods

Na první desce Beekeeper z roku 2013 se dánská skupina ve složení Esben Nørskov Andersen a Pernille Smith-Sivertsena držela melodického indie popu s prvky elektra a vsadila na jistotu. Na novince Straitjacket se pouští do experimentu napříč alternativními žánry, které kombinují se současným elektronickým mainstreamem.

Celá tvorba je postavena na střídání hlasů obou hudebníků, jemný ženský a hrubý mužský vokál fungují v dokonalém souladu a znějí na pozadí chytlavých melodií. Oba protagonisté mají velký smysl pro detail, a tak vás během poslechu obklopí spoustou různorodých zvuků, jejichž tempo sice není příliš vysoké, přesto vybízí k tanci díky povědomým a podbízivým retro motivům.

Každá skladba se pyšní zvláštní stavbou. Dramaturgie má až dadaistickou strukturu, a tak si posluchač nemůže být nikdy jistý, co skončí a co bude následovat (příkladem budiž raketový předěl mezi singlem Schoolgirls a Broke). Písně se od sebe podařilo oddělit, takže nesplývají, zároveň si sousední stopy nepřekážejí, ale vytvářejí zajímavou mozaiku s jedenácti příjemnými střípky.

Rangleklods se připojují k vlně současných, mírně bizarních kapel, přesto si od nich udržují odstup díky severskému nadhledu a minimalistickému cítění, které se projevuje například v souzvuku špinavých tonů. Stejnou špinavost vidíme i v barevném klipu k Lost U: ten se odehrává na undergroundové party s nádechem devadesátek, jež jsou evokovány i vizáží zpěváka, připomínajícího účesem frontmana Red Hot Chili Peppers na počátku kariéry.

Straitjacket vyžaduje soustředěný poslech, kapela vám nedovolí jen tak vypnout a bezmyšlenkovitě poslouchat. Dynamické písně připomínají rušnou ulici, v níž se mísí spousta zvuků a je těžké soustředit se na jeden konkrétní v kontextu dalších. Desce by zároveň slušelo méně retro odboček a progresivnější zvuková paleta, jakkoliv se jedná o precizní práci ve skandinávském stylu.