Spalující energie - Brothers in Law

Italská hudba se už dávno nereflektuje na diskotékách pro seniory v rámci zájezdu po Rujáně. Operu a popové pecky v italštině střídají odhodlané rockové kapely zpívající anglicky. Tenhle převrat není žádná novinka, důkazem budiž kapely jako Be Forest, Klam či The Raunchies. Z italského Pesara pochází i čtveřice přezdívající si Brothers in Law. Na webu toho o nich moc není - někdy v roce 2012 se Giacomo Stolzini, Nicola Lampredi a Andrea Guagneli dali dohromady, aby natočili singl a posléze i debutové album Hard Times for Dreamers. Po naverbování basáka Lorenza Musta nabyli tradiční podoby rockové kapely, aby letos vydali druhou desku.

Raise neplýtvá místem. První půlka melduje vše ve zrychleném tempu, druhá je už lehce udýchaná, ale zdaleka ne vyčerpaná. Úvodní Oh, Sweet Song vysává veškeré nitro a ve vyklizených útrobách rozprostírá síť, na kterou zavěšuje jednotlivé bubenické party. Než se ale stihne celá zaplnit, naskakuje další song, se kterým se přísun energie nesnižuje. S odlišnou náladou a jinou vůní se začíná nanovo. Intenzivní basa, špinavá kytara, efektní klávesy a bicí, které se sypou snad odevšad jako chobotnice objímající kořist. Spálený vokál jako by vycházel ze sklepních prostor, zastřený a nejasný. Singl Middle of Nowhere disponuje repetitivně vtíravou kytarou a jako jediná píseň v playlistu je výrazněji prošpikovaná protáhlými vokály - typickým dreampopovým trumfem. Preludium skladby Through the Mirror, silně evokující Beach House, se rozpadá zhruba v polovině, kdy se song překlápí do garážového soundu a nabírá na rockových obrátkách. A chapadlo opět objímá hrdlo. V ten moment je tempo tak strhující, že zbývající songy už jen lapají po dechu.

Raise kopíruje schéma debutového alba, kterému však chyběla patřičná zatvrzelost. Ať už to způsobila absence basáka, nebo nezkušenost, na dvojce je indie rock šmrncnutý dream popem doplněn dunivým garážovým zvukem, s jemností dream popu zdánlivě neslučitelným. Na Raise to funguje. Evokuje jarní vyjížďku v kabrioletu s čerstvým vánkem ve vlasech, za tónů zuřivé italské energie. Jen doufat, že „I can’t drive“ nevypadne šoférovi z úst stejně jako Stolzinimu v Life Burns.