Spektakulární Ocoeur otvírá trhliny časoprostoru

Na poslední desce A Parallel Life se v Bruggách narozený grafik a zvukový designér, známý jako Ocoeur, snaží nahlédnout do trhlin tenké skořápky, podobné té mezi realitou a lucidním sněním.

Počáteční spřádání sonických pavučin chvějících se v jemném elektrizujícím poli působí nervózně a uklidňuje zároveň, spolu s nekonečnými ambientními plochami jako obzorem v dohledném horizontu. Nitky vzrušených zvuků se svazují a zamotávají na pozadí vyklidněné, přitom podmanivé atmosféry, připomínající medidativní mantru. I když digitálně vytvořené, ruchy s tzv. field nahrávkami, prohnanými procesem zvukového rozkladu anebo použitými živými nástroji, spolu souzní. Stejně tak jako si zde podávají ruku další protiklady sofistikovaného s náhodným, silné s jemným, a vzniká tak hmatatelné, ale neviděné pnutí, které je naopak funkční, zvukově celistvé a způsobile uhlazené. O chvíli později přijdou na řadu i rytmické prvky, ne však pro stimulaci posluchačovy pozornosti, ale aby poskytly autorovi větší prostor pro další způsoby vyprávění.

Výsledný dojem je za hranicí sound designu (vždyť sám Ocoeur spolupracuje na fungování hned několika hudebních labelů), a když připočteme avizovanou, pro tutu příležitost vytvořenou instalaci a představíme si ji v prostoru obehnaném zrcadly – Elektry pod Chemistry Gallery –, můžeme čekat zvláštně čarovný zážitek.