Starý houně Alaric

V jistých kruzích existuje výraz "starý houně", který jsem poprvé slyšel cca v roce 1997 v souvislosti s koncertem Dead and Gone. To byla parádní kapela, co vydávala svoje desky na Prank, GSL a Alternative Tentacles (jeden label lepší než druhej) a jejich finální opus magnum Beautician je jedna z nejsilnějších desek, která v druhé polovině 90. let vyšla. Je to pořád nepříjemnej kousavej punk, ale zároveň pracuje s řadou inspirací, které v té době nebyly v hc/punku rozhodně běžné, z nichž nejvýraznější je klasická gothic a deathrocková nálada. A právě zpěvák Dead and Gone Shane Baker stojí za mikrofonem v Alaric, je to ještě mnohem starší houně než v roce 1997 a sekundují mu podobné vyžilé punkové typy, jako např. kytarista další kultovní kapely Noothgrush.

Alaric i na své nové desce, kterou vydali na svém labelu členové Neurosis, zdárně rozvíjí odkaz Dead and Gone a s ještě větším důrazem na Jesus and Mary Chain nebo Killing Joke vytváří temné a fascinující světy v útrobách punkového podzemí. Těžko byste v současnosti hledali autentičtější kapelu, která přes jasnou a přiznanou inspiraci hluboko v minulosti kráčí nekompromisně za svým vlastním zvukem a jejíž desky i koncerty jsou opravdový zážitek.