Sumac - klaustrofobický vál plný úzkosti

Jakožto hlavní následovník kultovní skupiny ISIS čelí Sumac velikým očekávání fanoušků. Jak ale už bylo naznačeno na debutu The Deal, zpěvák a kytarista Aaron Turner se tady vydává na poněkud odlišnou cestu a novinka What One Becomes to potvrzuje. Neočekávejte hru s dynamikou hluku a ticha, Sumac jsou sludgeovým tahem na bránu od první noty.

Úvodní úder do bubnů a hrábnutí do distorzí prosycených strun v první písni Image of Control skvěle charakterizuje celkové vyznění desky. Po třech minutách virtuózního metalového chaosu vše utichne a do popředí vstoupí vysoké kytarové tóny. Dlouhé melodické intermezzo se ale nekoná a po chvíli je skladba opět uvržena do těžké kakofonie.

Pokud se o debutu The Deal říkalo, že šlo spíše o sólovou desku Aarona Turnera, zde to rozhodně neplatí. Na What One Becomes slyšíme trio mimořádných hudebníků, mistrů svých žánrů, ať už v případě Turnera, basisty Briana Cooka z progressive metalových Russian Circles nebo bubeníka Nicka Yacyshyna z hardcoreových Baptists. Surový kromaňonský řev a neúprosná kytara jsou drženy v mezích strojově přesnými rytmickými party. Klíčová role bicích se obzvlášť projevuje v písni Rigid Man, kde hypnotický rytmus určuje hru kytary a otevírá Turnerovi prostor k sólovým improvizacím, což povznáší celou skladbu. V klaustrofobickém válu plném úzkosti tyto momenty dávají nutný prostor k posluchačově odpočinku.

Turnerova tvorba nikdy nestála na metalových klišé a lehce dosažitelné katarzi, nýbrž na intenzitě. Přestože se sedmnáctiminutová Blackout zprvu může zdát jako velké sousto, nikdy nespadá do přemrštěné kytarové onanie, ani do transu. Kytarová linka střídá kytarovou linku, jako had se společně s řevem proplétá mezi rytmickou sekcí. Vzhledem k tomu, že jsou Sumac „superskupina“ složená ze tří zkušených hudebníků, jeden by se mohl obávat lehkého „primadona“ faktoru – každý člen se bude chtít předvést ve své hře, nikoliv v celku, a z dlouhých písní se stane nesrozumitelný šraml. Naštěstí tyto obavy zůstaly nenaplněny, kapela zní jako nezastavitelný stroj, ve kterém do sebe vše zapadá.