Sun Kil Moon, intimně a upřímně.

Mark Kozelek miluje box. Miluje jej tak moc, že po rozpadu Red House Painters pojmenoval podle známého korejského boxera i svůj současný projekt Sun Kil Moon. A nezůstalo jen u jména – bojovnou rétorikou se rád prezentuje i v médiích, naposledy se terčem jeho „pěstí“ stali War on Drugs, kterým Kozelek věnoval song War on Drugs (Suck My Cock). Podobných výpadů už bylo více, a tak není divu, že si mezi hudebníky a novináři získává stále více nepřátel. Mohl by být snadno zapomenut a uskladněn do kolonky „neoblíbený“, kdyby za ním nestála jeho tvorba, především pak předposlední deska Benji. Díky ní se otevírá širšímu publiku, nabývá velké popularity mezi fanoušky a následně čelí snad největším očekáváním, která kdy jeho hudební kariéru provázela.

Kozelek využil postupy, jež zajistily úspěch Benji, a následující nahrávka Universal Themes pokračuje ve stejných kolejích, aniž by popírala vývoj. Kozelek se znatelněji transformuje z pozice hudebníka do postavy vypravěče a klade stále větší důraz na texty, které jsou i na novince bolestně upřímné a ještě intimnější, než jsme byli zvyklí. Univerzálním tématem desky jsou smrt a smutek, poměrně všední náměty všech generací. Kozelek je však díky příběhům ze svého života přibližuje posluchači tak, že je mají šanci skutečně zasáhnout. Ať už jde o absurdní příběh o mrtvé vačici ze songu The Possum, nebo o pocit beznaděje a vzteku z With a Sort of Grace I Walked to The Bathroom to Cry, kde Kozelek vypráví o své nemocné kamarádce, která umírá a on pro ni nemůže už nic udělat. Na první poslech mohou znít docela obyčejně a povrchně, jsou podávány jako každodenní historky ze života přítele, se kterým se vidíte každý den, ale právě bezprostřednost a upřímnost Kozelkova vyprávění jsou tím, co Universal Themes dodávají punc originality.

Nejkratší skladba desky má necelých sedm minut a jednotlivé písně jsou často rozděleny až do tří částí, z nichž by každá vydala na samostatný song. Hlavní slovo má pro Kozelka typická akustická kytara, kterou za bicími doplnil Steve Shelley ze Sonic Youth. Jeho vliv je znatelný hned na několika místech desky, nejvíce v Ali/Spinks 2, kde se Kozelek z indie/folkové polohy dostává až k hranicím experimentálního rocku typického pro newyorské legendy. Celkově je ale hudební složka poměrně minimalistická a bez výhrad plní roli strůjce atmosféry Kozelkových vyprávění.

Mediální výstřelky frontmana Sun Kil Moon můžete směle ignorovat, protože za projektem Marka Kozelka mluví především činy. Universal Themes jsou více než hodinovou zpovědí člověka, který zažívá stejné bolesti a radosti jako my a prostě jen cítí potřebu se s námi o ně podělit. A to po svém, intimně a upřímně.