Sžíravý strach z upřímnosti (Páv)

Páv je sice celovečerním debutem rakouského filmaře Bernharda Wengera, ale prezentuje ucelenou a poměrně originální vizi. Zavádí nás do nedaleké budoucnosti, kde si lze v agenturách otevřeně najmout lidi, aby suplovali partnery či rodinné členy, a na příkladu jednoho takového zaměstnance prozkoumává morální i existenciální limity povolání. Snímek vykresluje, jaké to je žít bez povědomí o sobě samém.

Matthias (Albrecht Schuch) vede na první pohled bezstarostný život, ve své „imitační“ práci je úspěšný, má luxusní byt a krásnou přítelkyni (Julia Franz Richter). Vše se otřese v základech, když se s ním Sophie rozhodne rozejít, jelikož už neví, s kým to vlastně chodí – Matthias to potvrdí tím, že si pomocí kapek vyvolá slzy, aby ji přesvědčil. A tak je nucen žít sám, aniž by se o sebe kvůli profesní deformaci mohl opřít. Jakékoli šance na zvrat berou za své, neboť hlavní hrdina není schopen v sobě znovu nalézt špetku opravdových emocí.

S Matthiasem je proto obtížné sympatizovat, čemuž napomáhá herecký výkon Albrechta Schucha, jehož zmatené výrazy působí stejnou měrou směšně i politováníhodně. Za zmínku stojí střih Ruperta Höllera, který za sebou jednotlivé záběry klade s až odosobněnou precizností, čímž podtrhuje sarkastické vyznění. Jediným výraznějším problémem je předvídatelnost děje postaveného na postupném vyhoření.

I když závěr nepřekvapí, jeho provedení je udělané s nadhledem a ironií, podobně je zbytek snímku prodchnutý úsměvným cynismem a asociálností. Neanalyzuje tolik společnost jako takovou, spíše se snaží poukázat na rozklad schopnosti člověka cítit a vnímat tváří v tvář současné době. Bernhard Wenger zdařile vystihuje, jaké dopady může mít na jedince pohyb v prostředí, jehož měnou je přetvářka.