Třeskrutost Kočkolitu ti udělá dobře

Kočkolit vznikli v roce 2003 na základech punkové bandy Mimo provoz. K basákovi Sockovi (Stanislav Setinský) a kytaristovi Detajlovi (Lukáš Černoch) se přidal bubeník Mario Čumpelík (ex-Excrements) a trio začalo do fanoušků valit třaskavou směs punku a alternativního rocku, přičemž nezanevřelo na normální, úderné písničky. Jen na ně roubovalo podivnosti. Což potvrdili v roce 2008 debutovým albem 60.

Druhá nahrávka Něco co ti dělá dobře je už o pořádný kus dál. Ne že by se jejich písničky avantgardně zakamuflovaly a punková energie nezůstala, kapela jen prostě vyzrála. Živými vystoupeními prověřené songy natáčeli loňské léto v Praze-Bráníku, a to za dohledu a umu jiného nonkonformního muzikanta, Strýčka Zvrhlíka (zde pod staromoravským jménem Vinard), jinak blues-punkového písničkáře. Po hudební stránce jde o společné dílo kapely, o texty se stará dvojice Socka & Detajl. Na album se jich vešlo osm, plus Intro a Outro – poněkud ujeté počiny, znějící jako ošouchané Třešňákovy domácí folkové nahrávky. Nepřehlcenost alba (33 minut) je dalším kladem.

Kočkolitý punk není tak lítý a už vůbec ne plochý (jak bývá zvykem zvláště u trojic), sycen třeba garážovým rockem raných sedmdesátek, zbytečně nenatahovaný, přímočaře stavěný útvar s vyloženě hitovými ambicemi (zářným příkladem budiž Jaro, k níž kapela natočila zdařilý klip). Nepřeslechnutelná je taky ozvěna dřevního undergroundu à la Hever and vazelína. Nápaditě zalternativělý punk s dynamickými, rytmickými i strukturálními proměnami (a dokonce až s frippovskými kytarovými erupcemi) se na vás vyvalí ze čtvrtého kusu Umělá hmota, první vrchol desky. Příkladem nefalšovaného písničkářství je pomalejší Když ses narodila, jež nepostrádá chytlavý refrén, kytarové sólo a zároveň naléhavost výpovědi. Pouhé dvě a půl minuty trvá King Kong, ale co se tam toho děje! Kolem jednoduchého textu („měl svůj život/ svoje štěstí/ potkal člověka/ udělali z něj otroka“) rozehraje trio spoustu mikronápadů, ať už v členění hudební masy, práci s dynamikou, s výrazovými prostředky z acid rocku, psychedelie, grunge a zběsilého punku ve finále. Druhý vrchol alba. Výbornými garážovými nápady a acidovou kytarou je prošpikovaná i písnička Jak začít nový den. Album kulminuje závěrečnou písní (před outrem pochopitelně) Zlo. Dechberoucí alternativa: parádní riffy, gradace, proměny a zlomy v dynamice i struktuře materie.

A vše korunují texty, místy velmi povedené, vystihující ve zkratce vše podstatné, a dostatečně úderné. Wolkerovu cenu by si rozhodně zasloužilo čtyřverší (Zlo): „Jakto že ti to dělá dobře/ když cítíš že se to nemá?/ Jakto že se to nemá/ když ti to dělá dobře?“ Třeskutost... a třeskrutost.