Ta drobná blondýnka s ostrými rysy - Sam Phillips

Ta drobná blondýnka s ostrými rysy a uhrančivým, zdánlivě netečným klidem v hlase proplouvá v písničkářských vodách už zatraceně dlouho. Bez kolizí a nájezdů na mělčiny. Pravda, i dost daleko od nasvícených pobřeží a pozornosti mas, tak nějak stranou. Pro jedny nevýstřední, pro druhé nevyžehlená, pro třetí neprůbojná. Stylově osobitá, rozpoznáte ji po několika nadechnutích. Sama se ohání slovem pop, ale je to spíš osobní punc než zařazení. Stejně jako na předešlých albech ani tentokrát neohromí, ale důkladně si vás omotají stručné, ani ne tříminutové písně s bravurně vyklenutými melodiemi. A nakažlivá radost z hraní, tvorby, ze života.

Ano, protentokrát mělo jít o nejoptimističtější albový zářez evokující bezstarostnou letní atmosféru. Obal s masivními rudými plastovými tlačítky, minimalistické aranžmá, sem tam smyčcový kvartet a ženské „šalala“ background vokály. Daleko od plagiátu, retro kýče nebo uctivé poklony. Pouze kořeny. Záměr se vydařil – životních ztroskotanců, bezvýchodných cest a démonů v textech ubylo, depresi vystřídalo nostalgické kouzlo s nádechem tajemna. Šedou a černou nahradila do žluta zašlá barva slonové kosti. Rytmika Jay Bellerose (drums) a Jennifer Condos (bass) ctí vnitřní tep písní, rock&rollově klape a bluesově se vlní, supluje tleskání i podupávání. A chvilkami se dokáže zneviditelnit (zneslyšitelnit). Ostřílený multiinstrumentalista a aranžér Eric Gorfain se drží své vize summer music, kytary občas šedesátkově zarachotí anebo zasurfují po poklidné hladině.

K ponuré atmosféře majstrštyků Martinis & Bikinis a Fan Dance se album přiblíží pouze v nejdelší písni See You in Dreams – smyčcové aranžmá, ohlodané bicí a hlas vypravěčky v refrénech zmnožený a rozložený, akustická kytara. Dramaturgicky a producentsky vyvážené, žádná píseň neční a kterákoli může být zástupkyní celého alba. To vše na ploše necelých třiceti minut a s vyšperkovaným zvukem – basy duní, klavír proplouvá mezi kanály a vše zní kulatě, oproti předchozím digitálním počinům vůbec ne ploše. A všemu vévodí zamýšlená bezstarostná nálada a melodie, s nimiž teď přijít Brouk Paul, byl by označen za znovuzrozeného. Nepřijde. Ale Sam Phillips je v tento okamžik jeho (i jejich) zlatému období nejblíže. Písně krátké, a přitom bohaté na nápady, nepřeslazené, hrubě načrtlé, místy hnané do širších ploch minimalistickou orchestrací. Špetka folku, blues, rock&rollu a soulu. Všechno, co máte rádi.