Tady bydlí Beata Bocek. A vy?

Slezsko a Valašsko. Český Těšín a Rožnov pod Radhoštěm. Místa, které spojuje album Ja tutaj mieszkam (Bydlím tady). Po bardovi Jaromíru Nohavicovi a cellistce Dorce Barové se objevil další hlas, při kterém zpozorníte a po chvíli mu podlehnete. Beata Bocek se na hudební scéně pohybuje poměrně dlouho, už ve dvanácti letech se rozhodla, že bude hrát a zpívat vlastní věci. Ve čtrnácti objevila akordeon, v patnácti vzala do ruky kytaru ukrajinské výroby a když se na ni naučila hrát, pořídila si elektrickou kytaru. S holkama měly rockovou kapelu, ale po čase zjistila, že jí víc vyhovuje role osamělé písničkářky. Rockové dospívání zachytila na debut Przeszkoda (v roce 2004), další, překvapivě optimistickou desku nazvala Czary moje, dary twoje (2007), ale větší pozornosti se jí dostalo až s posledním albem, které loni v listopadu vydalo Indies Scopes.

Beatu Bocek jsem poprvé slyšela v Mázhasu na malém festiválku na Grabštejně. Na místním Worldfestu byla jedním z největších překvapení. Beatina vystoupení mají domáckou atmosféru, dodávají energii a návštěvníci jejich koncertů často mluví o „auře“ a okouzlení. I při poslechu alba tak můžete mít pocit, že sedíte někde v chalupě a nasloucháte jejím příběhům. Písně jsou autorské (až na zhudebněnou modlitbu Taeba od kazatele Thomase Morea) a převážně v polštině. Polský jazyk je pro Beatu Bocek přirozený a jak sama přiznává, je pro ni jednodušší vyjadřovat v něm pocity a nálady. Přesto nemáte pocit, že byste byli ztraceni v překladu, a nemusíte ani pocházet ze Slezska. Kromě polštiny deskou zní i čeština a francouzština a píseň s názvem Japonská je dokonce ve smyšleném jazyce. Texty jsou inspirované přírodou, duchovnem i duševnem a často jsou zhudebněnou poezií. Neubráním se srovnání s texty Martina Evžena Kyšperského z brněnských Květů.

Na desce hrají ještě čtyři muzikanti, Beata Bocek si však vystačí sama. Při zpěvu se doprovází na akordeon, kytaru, ukulele, koncovku a mbiru a každý z nástrojů dodává písním odlišnou atmosféru. Zatímco koncovka připomíná horaly, akordeon těšínské písničkáře, kytara folkaře z Valašska, mbira dodává snivou atmosféru a určitou dávku šamanství. Ukulele zase touhu vydat se na cesty.

O kvalitách alba Ja tutaj mieszkam svědčí i nominace na žánrové hudební ceny Anděl (v kategorii World Music), nezávislé Tais Awards a sedmé místo v anketě rádia Proglas. Kritiky nešetří chválou, takže pokud se chcete přesvědčit o jedinečnosti Beatiných akcí na vlastní uši, nezbývá než se vydat na koncert či festival. Beata jich má letos naplánováno opravdu hodně.