Tangerine Chicken Won’t Fool Nobody - zní to postmoderně?

Mám za to, že psát o desce způsobem, že o každém songu utrousím jednu dvě věty, roztrhám knížečku na jednotlivé stránky, aniž bych ji složil zpátky, nemá valného smyslu. Jsou ale nahrávky, které si o to říkají, a EP s příznačně obskurním názvem Tangerine Chicken Won’t Fool Nobody je ten případ. Šest skladeb na půdorysu dvaadvaceti minut dává dohromady... co? Záleží, jestli máte raději novelu/román, nebo povídkové sbírky. V prvním případě si neškrtnete (pokud se nebudeme bavit o románu-koláži), ve druhém budete mít tendenci hledat svorník, dramatický oblouk, myšlenkovou spojnici. Nezní to moc postmoderně? Stejně jako deska.

Jazykový mix, kdy vedle češtiny, ruštiny a angličtiny slyšíme například japonštinu, doplňuje mix žánrový. Táhlý zpívaný ambient (jako když necháte Leftfield rozpustit do přízračného ranního šera), i písničkářské lo-fi kousky, přecházející tu do pompézních orchestrací, tam do ukřičené halucinogenní agrese, nebo kakofonicky roztažené, tetelivé melodie s častým využitím klasických nástrojů. Sjednocuje je zvláštní, snivá atmosféra, dojem uceleného vesmíru, na první pohled nahodile vyzobávaného. A tak je nabíledni (sick!), že temný linorytový digipack vydávají brněnští X Production, u nichž si podávají dveře (sick!!) electro-blikací Midi Lidi i metalová Insania. Máme rádi sebevražedné tendence! Což platí pro umělce i label.