Tata Bojs si na sebe nastražili past

Ti, co už od plenek poslouchali jenom mámu, tátu a Tatáče, budou na rozpacích. Zvyklí na pravidelnou dávku textů, které mají co říct a jsou pro ně svaté jako kázání od maminky, budou překvapeni výsledkem. Název nového alba A/B evokuje u nejen strany vinylu, ale i jakousi rozpolcenost.

„Minulost je past, co jsme si nastražili…,“ zpívá v úvodu alba tak důvěrně známý hlas Milana Caise s minimalistickým textem v písni Nadčasová. A má bohužel pravdu. Hned na to se přihlásí o slovo o něco živější multikulturní Gastronaut, který nám naservíruje „suši s kolou ve středu Evropy“. V době, kdy píseň vznikala, kluci nejspíš netušili, že slova „zamkněte východ na dva západy“ budou mít v souvislosti s aktuální migrační vlnou tolik společného. Hravé texty vyšperkované dokonalými slovními hříčkami jsou minulostí. Namísto toho, aby představili něco nového, co bude alespoň tak dobré jako jejich poslední album Ležatá osmička, podsouvají nám jen to, co už tu bylo.

Naproti tomu v písni Rubik a Kubrick k oživení došlo. Přispívá tomu využití trialogu, ale i silná jména hostů, sázka na hlas Marka Ebena a Jana Buriana v tomto případě vyšla. Je třeba ocenit, že v druhé polovině alba se kapele osvědčila kombinace trubky Oskara Töröka v songu Noční linky, hlas Yellow Sisters, ale i využití pěveckého sboru Doubravánek. Chytlavý rytmus dychtivého Běžce bude pro mnohé hnacím motorem při dlouhých tratích, melancholie a tajemnost písně S ní zas hymnou pro všechna zlomená srdce. A Kamarádky kapele napraví reputaci. Možná to bude klávesami, možná Mardošovým vokálem, stačí zavřít oči a skladba připomene Monikino kino.

Kapela si s texty na desce A/B vyhrála, zachovala písničkovost, přidala víc elektroniky a skladby ochutila osmdesátkovým zvukem, ale díky prolínání melancholie se svérázným humorem jim chybí energičnost a umění pohltit posluchače. Zdá se, že doby, kdy jejich písně vyvolávaly na koncertech davové šílenství, jsou ty tam.

V rámci českého hudebního rybníčku jde o dobře odvedenou práci. Dosavadní alba sice nastavila laťku příliš vysoko, a to nové bude mít s jejím přeskočením velké problémy, ale to tak někdy bývá. Často se stává, že se kapela drží zajetých kolejí a fanoušci jsou uraženi, že všechno je tak nějak na jedno brdo. A když naopak popustí uzdu fantazii a začne hrát jinak, fňukají, kde jsou ty starý časy, kdy svět byl ještě v pořádku. V případě Tata Bojs tomu není jinak.