Technologický determinismus (Šestiprsťák / Ruka)

Technologie určují strukturu společnosti, její kulturní hodnoty, sociální vztahy, a dokonce myšlení. Pokud o ně přijdeme, co zbude? Do jaké míry ovládají náš život? Naši smrt? Existuje ještě svobodná vůle? Dost možná nejinovativnější komiksová série posledních let zkoumá úzký vztah mezi stereotypním životem lidí a strojů. A dvojice propojených příběhů Ruka a Šestiprsťák patří mezi vrcholy současného sci-fi hororu.

Detektivní eso města Neo Novena Ari Nassar se chystá do důchodu, ale nemůže. Potřebuje dokázat, že vrahem nové mrtvoly je napodobitel, a zachovat si dobrou pověst. Je 5. listopadu 2873, prší a jeho oblíbena šlapka není k zastižení. Na místě činu objevuje vedle kryptických symbolů novou stopu, nepatrný otisk šestého prstu. Indický scenárista Ram V (Venom, Carnage) dodává Ruce detektivní šťávu: deckardovský vyšetřovatel, sarkasmus, dialogy, které řežou, a vyšetřování, které se postupně hroutí do absurdity. Kresba k tomu lícuje, styl Laurence Campbella je nádherně syrový, špinavý, expresivní. Žádné čisté linie, pořád v polostínu, vše je rozmazané, jako skrze špinavé sklo.

Šestiprsťáka vzal pod svá křídla Angličan Dan Watters (Loki, Batman), který vypráví i pomocí zápisků, co mohou sloužit jako doznání. Krátké věty, opakující se motivy, chladná distance. Vrah, postgraduální student archeologie Johannes Vale možná není sympatický, není ale ani monstrum, spíše oběť systému. Možná za to mohou léky, které bere po nehodě v elektrárně, po níž mu začal na pravé ruce růst další prst. Kresba Sumita Kumara je ostrá, čistá a uzavřená v motivech opakování. Použitá symbolika není jen berlička, ale i zásadní vodítko k pochopení příběhu. Hodiny, čtverce, hrany, mezery. Život v mezerách, jako by z toho člověk nemohl ven. Netradičně pro (možná) schizofrenického vraha volí spíše světlé, barevné plochy a dynamické kompozice, pravda se mění podle úhlu pohledu. Vrah není jen nelidská zrůda, stejně jako detektiv není jen hrdina. Sci-fi prvky (jako šifry nebo kybernetické implantáty) tu nejsou samoúčelné, ale slouží k prohloubení psychologického hororu a posouvají vyprávění k nečekaným odhalením. Do toho se mísí problémy dnešní doby, jako je fascinace mládeže sériovými vrahy a hryzavá otázka, co budeme dělat, až nás nahradí stroje?

Knihu lze číst dvěma způsoby. Tak jak je vydána, kdy se střídají jednotlivá čísla chronologicky za sebou, anebo obě části samostatně, jak vyšly v originále, aniž by cokoliv podstatného pro základní příběh scházelo. Vyvrcholení pak vidíme ze dvou různých pohledů a oba se obohacují. Pointa je přemýšlivá, hloubavá a dostaví se svrbění po opětovném čtení. Přichází s nepříjemným pocitem, s pachutí připomínající každodenní život.

Šestiprsťák / Ruka si pohrává s existenciálními tématy. Jsou naše činy předurčeny? Je naše vůle iluzí? Máme všichni duši, nebo někteří z nás ne? Jsme více než organické stroje? Není to žádná akční řež, spíše filozofický thriller, inteligentní sci-fi s motivy evokujícími knihy P. K. Dicka, který cílí na fanoušky filmových a seriálových děl jako Blad Runner, Westworld, Black Mirror. Nutí přemýšlet o svobodné vůli, determinismu a hranicích lidské identity.